ZÁKLADNÍ PRINCIPY HUMANITÁRNÍ PRÁCE, KE KTERÝM SE HLÁSÍME

Jsme si vědomi toho, že někteří i čeští dobrovolníci a dobrovolnice se v Řecku pohybují velice nezávisle a přitom se chovají způsobem, který je pro nás nepřijatelný. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik krátkých principů, kterými se řídíme a jsme přesvědčeni o tom, že má smysl je dodržovat.

Tým PLNU

  • Přestože PLNU aktuálně nepracuje v Řecku, kde je situace uprchlíků nejvyhrocenější, není nám Řecko lhostejné. V Řecku jsme pracovali v letech 2015 – 2016 (Idomeni, Lesbos).
  • situaci bedlivě sledujeme, jsme v kontaktu s dobrovolnickými skupinami na místě a publikujeme pravidelně informace z místa
  • již delší dobu podporujeme skupiny i jednotlivce vyjíždějící do Řecka jako dobrovolníci či s materiální pomocí.
  • při (spolu)práci je pro nás podstatná spolehlivost, kvalita poskytované pomoci, ověřitelné informace a zejména pak dodržování základních principů humanitární pomoci.

 Základní principy humanitární pomoci lidem na útěku, ke kterým se hlásíme:

 Spolupráce s místními/ dlouhodobě působícími organizacemi. Místní/ dlouhodobě působící organizace občas zvenku vypadají zkostnatěle, zpomaleně a zdánlivě někdy nevyužívají tak efektivně  potřebné věci ve svých skladech. Většinou ale mají celkový a dlouhodobý přehled o tom, co a kde je třeba. Náhled dobrovolníka přijíždějícího na týden či pocit zúčastněného jednotlivce v kempu může postřehnout problematické detaily a je třeba jej vyslechnout a brát v potaz, ale postrádá dlouhodobou zkušenost, celkový přehled a šíři. Zavedený systém distribuce zpravidla slouží opravdu k tomu, aby byla pomoc rozdělena spravedlivě, všem potřebným, ne pouze těm nejaktivnějším, nejrychlejším, těm kteří jsou nejvíce slyšet a umí vás nejlépe přesvědčit o svých potřebách a problémech.

Nestranný přístup k uprchlíkům/migrantům při distribuci (či jiné formě asistence) je základním principem humanitární pomoci. Jakákoliv forma zvýhodňování a protekce podněcuje ke vzniku konfliktů, nedorozumění, násilí a pocitu vyčlenění až deprese. Není naším úkolem ani v naší moci jakkoliv lidi na místě kategorizovat. Pracujeme se standardními skupinami zranitelných osob, jako jiné humanitární organizace (děti, těhotné ženy, senioři), ale nerozhodujeme o tom, kdo si zaslouží pomoc více nebo méně.

Nezneužívání zranitelné situace uprchlíků/migrantů. Vztahuje se například k nakládání s fotodokumentací. Pořizovat a následně sdílet fotografie osob bez jejich souhlasu je neetické a (pro mnohé z nich také) nebezpečné. Jedná se o osoby prchající před politickým režimem, válečným konfliktem. Většina uprchlických táborů navíc má ve svém řádu jasně uvedeno, že pořizování fotodokumentace není povoleno bez předchozí domluvy a souhlasu. Lidské utrpení není předmětem, jehož lze jakkoliv užívat k vlastním účelům a pouze k vyvolávání “soustrasti”.

Nakládání s informacemi o situaci se soustředí na předávání pravdivých a nezkreslených údajů. Jejich záměrné upravování za účelem získání větších finančních prostředků k pomoci je nepřípustné. Princip tzv. “poverty porn”, kdy se publiku v bezpečných zemích ukazují pouze obrázky lidí v hrozivé situaci, považujeme za nepřípustné. Důležitá je pro nás jak důstojnost lidí, se kterými pracujeme, tak nezkreslené informace, které předáváme našim dárcům a podporovatelům.

Naplňování humanitární pomoci. Humanitární pomoc se soustředí na 4 oblasti – zachování životů, ochranu zdraví, omezení utrpení a důraz na lidskou důstojnost. Aktivity i rozhovory směřující k poskytování nerelevantních/ neověřených informací o právních záležitostech, převážení a převádění osob, podněcování osob v táborech k nespokojenosti a demonstracím, ale i zbytečné hodnocení situace a sliby o poskytnutí lepší budoucnosti nejsou humanitární ani jinou adekvátní pomocí. Těmito principy se má řídit i komunikace s příjemci pomoci – účast a slzy nejsou vždy na místě, zpravidla nepřispívají k důstojnosti lidí, kterým chceme pomáhat. Nepotřebují, abychom je upozorňovali na to, jak jsou na tom špatně.

Výdaje a užití financí. Finance jsou užívány striktně k účelům, jež byly dárcům oznámeny (slíbeny) předem. Jejich užití je dárcům zpětně reportováno a vyúčtováno. Financování všech aktivit je transparentní, každý dárce může sledovat, na co se peníze využily.

Dobrovolníci PLNU se vrací do terénu – vyjeďte s námi do Bosny!

Na začátku léta 2018 se nám ozvali dobrovolníci z mezinárodní dobrovolnické sítě a upozornili nás, že se zhoršuje situace v Bosně a Hercegovině. Mnoho z lidí, kteří již delší dobu pobývali v táborech v Srbsku, kde jsme ještě loni působili i my, vzdalo čekání na přechod do Maďarska a přesunulo se právě do Bosny. Roli ve zvýšení počtu migantů na území Bosny hraje také situace na řeckých ostrovech, kam v létě připlouvá více lidí a tábory jsou tam už dávno přeplněné.

Po průzkumu situace u chorvatsko-bosenských hranic i v Sarajevu jsme se rozhodli zůstat na severu – konkrétně v městečku Bihac. Přímo v Bihaci je tábor Borici – rozpadlá budova bývalého internátu, ve které přebývá někdy až okolo 1000 osob. Dalším bodem na trase je pak Veliká Kladuša, asi hodinu jízdy od Bihače a coby kamenem dohodil od chorvatských hranic. V Kladuši je tábor asi pro 300 lidí, spravují ho dobrovolníci z organizace No Name Kitchen za pomoci několika nezávislých dobrovolníků a dobrovolnických skupin.

Tábor v Borici

My jsme se nakonec rozhodli zůstat právě v Bihaci. Na místě se zapojujeme do aktivit, ve kterých máme bohaté zkušenosti už ze Srbska – organizace tábora, udržování hygieny, provoz prádelny. Část lidí z Borici byla přesunuta do hotelu Sedra, asi 20km od Bihače – tam nyní přebývají hlavně rodiny a zranitelné skupiny migrantů. Společně s dalšími dobrovolníky se tam staráme například o volnočasový program pro děti.

Situace tady je pořád docela nepřehledná, ale našli jsme už tady spolehlivé partnery a po několika měsících v terénu už víme, co je potřeba. Určitě tady zůstaneme na podzim a uvidíme, jak se situace vyvine v zimě, zatím zde nic na zimu připraveno není. Potřebujeme lidi, kteří mohou zůstat několik týdnů, aby se se situací pořádně seznámili – na místě máme zatím tři dlouhodobé dobrovolníky“, vysvětluje koordinátor PLNU v Bosně Milan Votypka.

Prádelna v Borici

Máte chuť se k nám přidat? Napište na dobrovolnici@plnu.cz

Chcete naši činnost v Bosně podpořit? Klikněte níže Darujme.cz. Děkujeme!


Čeští dobrovolníci opouštějí Srbsko po dvou letech práce, s pomocí uprchlíkům ale nekončí

Tisková zpráva, Praha/Brno/Adaševci, 4.12.2017 – Čeští dobrovolníci ukončují svou srbskou misi. Organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU) uzavírá po dvou letech a třech měsících své působení v zahraničí, kde pomáhala uprchlíkům v improvizovaných i oficiálních táborech a na hraničních přechodech. V posledním roce působili čeští dobrovolníci v táborech Adaševci a Principovac v Srbsku. Svoji práci tam nyní předávají do rukou místních organizací.

“Od začátku naší práce v roce 2015 jsme zažili jak úplný chaos, třeba v Röszke na maďarsko-srbské hranici v létě 2015, na přechodu Berkasovo-Bapska na podzim stejného roku, či ve dvacetitisícovém improvizovaném táboře v Idomeni, který vznikl při zavření hranic v Řecku na jaře 2016, tak i práci v oficiálních táborech v Srbsku. Tam stále až do konce roku organizujeme práci českých dobrovolníků a nákupy hygienických potřeb a dalších nezbytností. Nyní je situace na místě poměrně stabilizovaná a tím se vyjíždění lidí z Česka stává sice nadále přínosnou, ale nadstavbovou záležitostí. Zároveň už mohou postupně přebírat práci našich dobrovolníků místní organizace,“ vysvětluje rozhodnutí PLNU jeho předsedkyně Zuzana Lenhartová. „Za tu dobu na tzv. balkánské trase udělali dobrovolníci neuvěřitelnou spoustu práce a pomohli statisícům lidí. Teď ale vnímáme, že je čas předat práci místním. Děti z táborů začaly chodit do místní školy, srbský Komisariát pro migraci už většinu věcí distribuuje sám. Zároveň je pro srbské organizace jednodušší na tuto činnost získat peníze, než je pro nás získávat prostředky v ČR.“

Činnost spolku Pomáháme lidem na útěku tím ale nekončí. Češi, kteří na Balkáně získali zkušenosti s uprchlíky, chtějí své zkušenosti předávat dále. Po celé České republice vznikají výstavy, přednášky, workshopy, pořádají se besedy. Spolek Pomáháme lidem na útěku také pravidelně informuje na svém webu a Facebooku o aktualitách z Balkánské i Středomořské trasy. “Stále jsme v kontaktu s mnoha mezinárodními dobrovolníky a organizacemi a máme tak velmi aktuální informace. Zároveň víme, že ty 4 tisíce lidí, kteří vyjeli za předcházející dva roky pomáhat, a další tisíce těch, kteří přispěli finančně nebo do materiálních sbírek, jsou a budou připraveni, pokud by opět nastala akutní nutnost pomoci – stejně jako koordinátorský tým,” doplňuje Lenhartová. Nadále také ve spolupráci s místními organizacemi budou koordinátoři domlouvat možné působení dobrovolníků, kteří budou mít zájem vyjet. E-mailová adresa dobrovolnici@plnu.cz tak pro všechny zájemce bude fungovat dále.

Dobrovolníci v Srbsku

Od začátku roku 2017 se v Srbsku vystřídalo 279 dobrovolníků, pro většinu z nich to byl první výjezd (73 %). Nejvíce jich letos vyjíždělo z Prahy – 37 %, na dalším místě byl Jihomoravský kraj 18%, ale s tzv. Czech teamem vyrazili pomáhat i Poláci, Francouzi, Američané, Argentinec a Slovinci. Nejstarší letošní dobrovolnici, známé fotografce Ivě Zímové, je 61 let, nejmladší byl osmnáctiletý Vilém Dojiva. Průměrný věk dobrovolníka byl 26 a půl roku. Většinou se jednalo o studenty, učitele, IT specialisty, ale i manuálně pracující.

Dobrovolníci provozující prádelnu v ní strávili dohromady asi 1 320 hodin, průměrně 30 hodin týdně. Na nočních službách ve velkokapacitních stanech, kde uprchlíci přespávají, odsloužili 268 nocí (předcházeli tam konfliktům, pracovali na prevenci sociálně-patologických jevů, nebo prostě jen naslouchali lidem a vytvářeli prostor pro mezikulturní setkávání). Velké množství času, celkem 3 960 hodin, věnovali čeští dobrovolníci také volnočasovým aktivitám pro děti a dospívající. Zejména šlo o kreslení, sport a výuku jazyků, provozovali ale také například školu skateboardingu, skákání na trampolíně pro děti nebo letní kino. To promítalo celkem už 163x. “Začínali jsme na Jen počkej zajíci a Mr. Beanovi, ten má asi největší úspěch, a postupně jsme přecházeli k celovečerním filmům – od Disneyho, Pixaru, ale třeba i Pána prstenů,” popisuje terénní koordinátor PLNU Milan Votypka.

Z naší prádelny se postupně stalo takové malé komunitní centrum. Když bylo málo dobrovolníků, pomáhali uprchlíci, zároveň si tam zvykly přicházet děti, se kterými jsme pak dělali různé volnočasové aktivity.” popisuje Votypka. V rámci toho dobrovolníci dětem rozdali asi 10 beden hraček a plyšáků a spousty sportovního náčiní – míče na fotbal, basketbal, pálky na ping-pong nebo třeba badminton. ”V prádelně vznikla i knihovna, ve které je v současné chvíli 407 knih, 197 učebnic a 107 časopisů. Další asi dvě stovky knih jsme rozdali,” dodává. Všechno vybavení pochází ze sbírky, kterou v České republice PLNU letos uspořádalo.

V Srbsku je stále přes 4 tisíce lidí na útěku

V Srbsku v současné době čeká na svůj další osud asi 4 250 migrantů a uprchlíků (z toho asi 3 950 v oficiálních táborech). 41 % z nich jsou děti, 14 % ženy, 45 % muži, z národnostního hlediska převládají Afgánci (63 %), Iráčané (13 %), Pákistánci (11 %) a Syřané (4 % – zdroj UNHCR září 2017). Na počátku roku 2017 byl počet téměř dvojnásobný – asi 7 800 lidí. Jediná legální možnost, jak se ze Srbska dostat, je v tuto dobu žádost o azyl v Maďarsku, které však přijímá pouze cca 200 lidí měsíčně – čekací doby na seznamech se pohybují v řádech měsíců. Zároveň do Srbska každý měsíc přicházejí stovky uprchlíků nebo migrantů buď přímo z Turecka přes Bulharsko nebo z Řecka přes Makedonii (v říjnu to bylo cca 1 000 lidí). Nutno dodat, že všechny hranice mezi těmito státy jsou hlídány armádou nebo chráněny ostnatými dráty. Tito lidé tak do Srbska přicházejí s pomocí pašeráků za nemalé peníze a tou nejméně bezpečnou cestou.

“Pokud se do statistik podíváme podrobně, zjistíme, že počet lidí v uprchlických táborech se stabilizoval kolem 4 000 – kapacita srbských uprchlických táborů je nyní již dostatečná, například asi 400 dětí uprchlíků už dokonce chodí do srbských škol,” komentuje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Zároveň ale vysvětluje: “Maďarsko přijímá kolem 200 lidí za měsíc a cca 500-1000 lidí do Srbska každý měsíc přijde z jihu, takže je evidentní, že stovky lidí každý měsíc odchází s pašeráky ilegálně dále do Chorvatska nebo do Maďarska. Dá se odhadovat, že jen za rok 2017 takto Srbsko opustilo kolem 5 tisíc lidí, tedy průměrně 10-20 lidí každý den. Navzdory tvrzení evropských politiků se tak ukazuje, že Balkánská trasa není uzavřená, je pouze více nebezpečná. Řešením by samozřejmě bylo umožnit lidem bezpečné způsoby, jak žádat o azyl v zemích EU například už v Řecku nebo Turecku, tím by také vyschla hlavní část příjmů mafie a pašeráků.”

V případě zájmu o další informace nás kontaktujte: Marie Heřmanová, tisková mluvčí, media@plnu.cz, 603 206 655

 

Hledáme dobrovolníky do Srbska

Od 16. října obnovujeme naše působení v Sbrsku. Chcete být u toho?
Koordinátorem Czech teamu bude opět Jan Zeman, který už v Srbsku je a obnovuje naše kontakty tak, aby pomoc byla co nejefektivnější. Naší hlavní náplní práce naší bude podpora uprchlíků čekajících v táborech. Chceme je zapojit do údržby tábora, dát jim tak možnost podílet se správě místa, kde dočasně žijí a zároveň ho udržet v hladkém chodu. Kromě toho budeme pomáhat s distribucí oblečení a hygienických potřeb a chystáme sklad.
K tomu budeme potřebovat nejen dobrovolníky, ale i vás, kteří nám pomohou finančně.
Dobrovolníci, hlaste se, prosím na forum.plnu.cz nebo na mail dobrovolnici@plnu.cz. 

Co přesně v Srbsku děláme a jak se můžete zapojit? Chceme působit v oficiálních kempech v Principovači, Adaševci a Šidu. V těchto táborech je v tuto chvíli odhadem asi 2 tisíce lidí.

Jak takový kemp vypadá a funguje?
Lidé v kempech bydlí v budovách nebo ve velkých “rub-hallech” – vytápěných pevných stanech. Mají více či méně přístup k pitné vodě, dostávají pravidelně jídlo (i když o kvalitě se často dá pochybovat). A nejde jim přitom o život a většinou ani o zdraví – lékařská péče je také relativně zajištěna. Uprchlíci mohou z kempů odcházet a tábory i okolí hlídá místní policie a Komisariát.Situace je tedy úplně jiná, než jakou si možná pamatujete třeba z loňského podzimu z Berkasova. Zásadní rozdíl je také v tom, že lidé z tábora nikam neodcházejí, není totiž moc kam – čekají tam na vstup do Maďarska, které pouští cca 30 lidí denně. Díky našim kontaktům a našemu skvělému terénnímu koordinátorovi Honzovi Zemanovi se nám podařilo domluvit působení v táboře v Adaševci.
Hlavní náplní práce je:
  • pomoc jednak s distribucí oblečení a hygienických potřeb (které nakupujeme v místních obchodech)
  • budeme pracovat s uprchlíky na tom, aby se zapojili do provozu táborů, především úklidem
  • pomůžeme s nákupem potřeb na úklid
  • rozhovory s uprchlíky.
Na přístupu do táborů Principovači a Šidu pracujeme. Finanční prostředky používáme na nákupy aktuálních potřeb u místních obchodníků – místní si všímají, jestli se vše dováží “z bohatého západu”, nebo jestli podporujeme lokální ekonomiku. I tímto způsobem chceme pomoci navázat lepší vztah mezi humanitární pomocí, místními obyvateli a uprchlíky. Uprchlíci, kteří čekají na hranici s Maďarskem v Horgoši nebo v Kelebiji jsou tam většinou z vlastního přesvědčení, že jim to pomůže urychlit přechod hranice – nicméně to není pravda a v současném počasí, které se bude ještě zhoršovat, toto čekání nemá význam. Chceme proto i s uprchlíky komunikovat o přesunu do ofiko kempů než budovat drahou dočasnou infrastrukturu a vytvářet tak “druhé Idomeni”.

Výstava k ročnímu působení českých dobrovolníků

2. září jsme v Praze v prostorách Venuše ve Švehlovce na Žižkově představili výstavu dokumentující rok působení českých dobrovolníků, kteří pomáhali uprchlíkům na jejich strastiplné cestě Evropou za nadějí. Autoři fotografií jsou Jan Skalík, Marek Duranský, Jana Plavec, Dano Szabo, Martin Křivánek a Marcela Janáčková – kteří také na místech, kde Czech team zasahoval, pomáhali. Jejich snímky doprovází komentáře dalších dobrovolníků.

Výstava bude k vidění ve Venuši ve Švehlovce ještě 17. září na akci Zažít město jinak. Poté bude k vidění v Liberci a od poloviny října v Brně a před Vánoci opět v Praze. Další umístění je i na vás – rádi ji zapůjčíme a pomůžeme i s organizací besedy nebo přednášky.

Ozvěte se nám na media@plnu.cz nebo nás kontaktujte na Facebooku.

plnu-20-of-58plnu-48-of-58plnu-3-of-58plnu-5-of-58plnu-13-of-58plnu-16-of-58

TZ- Rok činnosti českých dobrovolníků

Praha, Brno 31.8. 2016 – V sobotu 3. září to bude rok, co se začali organizovat čeští dobrovolníci. Situace na hranicích evropských států se od té doby příliš nezměnila: je zde nutné pomáhat a Czech team tam stále působí. Jako připomenutí roku činnosti se v pátek 2. září v Praze uskuteční výstava věnovaná právě dobrovolníkům z ČR a dobrovolníci vyhlašují 3. září 2016 Dnem dobrých skutků. Čechů vyjelo na hranice už více než tři a půl tisíce – momentálně působí především v Srbsku.

Vernisáž fotek Czech teamu

V pátek 2.9. v 18:00 se ve sluji pro novodobé umění, Venuši ve Švehlovce na Praze 2, uskuteční vernisáž fotografií, které dokumentují všechna místa, kde čeští dobrovolníci působili. Fotografie jsou doprovázené komentáři samotných dobrovolníků. Popisují jejich motivace pomoci, činnosti, které na místě dělali, a také jejich vzkazy obyvatelům Česka. Cílem není jen poděkovat těm třem tisícům lidí, kteří v zahraničí pomáhali osobně, ale také mnoha desítkám tisícům lidí, kteří se podíleli a dále podílejí na finančních a materiálních sbírkách. “O snímky jsme poprosili právě lidi, kteří na místě sami pomáhali. A sešlo se jich stovky. Vybírali jsme takové, které ilustrují to, co si sami pamatujeme.” doplňuje Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku. Vernisáž uvede jeden z fotografů a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík. Výstava vznikla díky charitativnímu představení divadelního souboru 11:55. Tímto jim děkujeme!

Den výročí 3. září 2016 vyhlašujeme Dnem dobrých skutků!

Chceme ukázat, že pomáhat je normální – a že soucit má místo v našich životech, nejenom těch pár dní nebo týdnů na Balkáně, ale pořád, každodenně a při všech těch malých příležitostech, kdy je možné ho projevit. A také vzkázat těm, kteří nám neustále podsouvají, že pomáháme jen cizím a ne doma, že to tak není. Naopak: většina lidí, kteří vyjeli pomoci nebo přispěli, pomáhají dále i ve svém okolí,” vysvětluje Marie Heřmanová, mluvčí iniciativy Pomáháme lidem na útěku. Vyzvali jsme proto všechny, ať tento den ukáží, že empatie je bez hranic. “Udělejte dobrý skutek a pošlete nám fotku – umyjte babičce okna, navštivte domov důchodců, kupte snídani bezdomovci, jeďte na Balkán nebo zůstaňte doma s někým, kdo bude rád, že mu věnujete čas – prostě dejte vědět, že se nebojíme a nebudeme bát pomáhat. Nechceme se chlubit, chceme inspirovat.” doplňuje Heřmanová. Fotky a posty s hastagem #pomahame mohou poslat lidé na zeď události.

subotica-105

Aktuální situace na hranicích Evropy

Přestože je Balkánská trasa oficiálně uzavřena a v Řecku jsou téměř všichni uprchlíci ve státních armádních táborech, situace stále není stabilizována. Přísun nových uprchlíků na řecké ostrovy z Turecka se sice na čas zpomalil, ale nezastavil: v pondělí 29.8. připlulo přes 400 lidí, průměr je cca 100 lidí denně, což je nárůst oproti červenci, kdy průměrně připlouvalo 60 lidí denně. “Z řeckých táborů navíc přicházejí znepokojující informace o nedostatku hygienických potřeb, jídla, možnosti ubytování – někde lidé na útěku bydlí jen ve stanech na betonových deskách – i o nepřijatelném chování zaměstnanců v kempech,” dodává Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku.

V rámci relokačního programu bylo z Řecka přesunuto zatím pouze asi dva a půl tisíce lidí a oficiální registrací prošlo necelých třicet tisíc lidí s tím, že v Řecku se podle údajů UNHCR zdržuje téměř šedesát tisíc uprchlíků.

Neutěšená a beznadějná situace v Řecku i v Turecku nutí další a další uprchlíky spolupracovat s pašeráky, kteří kvůli uzavřeným a hlídaným hranicím zvýšili své ceny. Cesta z Řecka do srbského Bělehradu tak nyní stojí asi 3 000 EUR na osobu.

470bbcaf-f9bc-45b3-a4eb-d6cd75310fc3V Srbsku se v současné době zdržuje asi tři až čtyři tisíce uprchlíků. Stovky z nich jsou v Bělehradě, kde se jim snaží i přes komplikace od srbských úřadů pomáhat neziskové a dobrovolnické organizace. Na srbsko-maďarské hranici čeká na vstup do Maďarska něco přes tisíc lidí. “Vzhledem k tomu, že Maďarsko přijímá 15-30 uprchlíků denně, jsou čekací doby v řádech týdnů, navíc rodiny s dětmi mají prioritu, takže muži bez rodin téměř nemají šanci. Uprchlíci musí čekat v okolí tzv. tranzitních zón, kde jsou závislí na pomoci humanitárních organizací a dobrovolníků – zde už několik týdnů pomáhají také čeští dobrovolníci.” popisuje Petrilák. Srbsko-maďarská hranice je také hlavním místem, kde nyní působí čeští dobrovolníci. “Jenom v červenci jsme nakoupili materiální pomoc a jídlo za 10 000 Kč. Moc děkujeme všem dárcům, kteří svými pravidelnými i jednorázovými příspěvky na náš transparentní účet umožnili, že můžeme reagovat flexibilně na situaci a nakupovat, co je potřeba. Teď to bylo kromě jídla a hygienických potřeb třeba také nádobí pro dobrovolníky, aby měli v čem připravovat jídlo,” říká předsedkyně iniciativy Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

Další akce k ročnímu působení Czech teamu

Výročí připomíná i další fotografická výstava „Lidé na cestě“. Výstava bude během nadcházejícího roku putovat po moravských a českých městech, v říjnu bude mít vernisáž v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kompletní výstavu, kterou je možné shlédnout na jejím webu www.lide-na-ceste.cz, doprovází i vydání publikace stejného jména a veřejné debaty v rámci vernisáží. Výstava připomíná, že ačkoliv uprchlíků do Evropy nyní přichází méně, neměli bychom kvůli tomu zapomínat na podmínky, v kterých se nyní ocitají, ani na příčiny, které lidi na tuto nucenou cestu z jejich domovů vedou. Součástí výstavy tak například jsou i informace o nečekaných souvislostech změny klimatu.  

Autor a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík říká: „Focení pro mne bylo způsobem, jak se během dnů strávených na Balkáně odreagovat. Doufám nicméně, že snímky můžou zprostředkovat zkušenost, kterou si díky pomoci uprchlíkům odnesly na tři tisíce Čechů. V Česku totiž téměř žádné uprchlíky nemáme a statistiky naznačují, že se jich lidé bojí do velké míry i kvůli tomu, že se s nimi téměř nikdy nepotkali.“  

6e1462f6-e472-476b-a12d-8edb852a087464329dd5-0eba-4d10-b468-7479620463cb

Prohlášení dobrovolníků k výročí vzniku Czech Teamu: #pomahame

Jsme lidé různého věku, názorů, povolání i zájmů. Spojuje nás ale jedno: myslíme si, že pomáhat lidem v nouzi je normální a správné, a proto nás situace uprchlíků tak blízko našich hranic nenechává lhostejnými. Jsou nás tisíce a často se mezi sebou ani neznáme, ale jedno víme všichni jistě: to, že se našlo tolik Češek a Čechů, kteří odmítli sedět doma a stěžovat si na politiky a rozhodli se sami pomoci, je pro nás v posledním roce tím největším úspěchem a důvodem, proč můžeme být hrdí na svou zemi.

Víme, že současná situace nemá žádné jednoduché řešení. Nejsme vítači ani sluníčkáři, někteří z nás sdílejí podobné obavy jako většina obyvatel. Rozhodli jsme se však aktivně jim předcházet. Nechceme nečinně přihlížet, ale jednat. Jsme přesvědčení o tom, že solidarita, ochota pomáhat si a schopnost se navzájem respektovat navzdory zjevným rozdílům jsou tím, co nás činí lidmi a co nás odlišuje od těch, kteří uprchlíky vyhnali z domovů.

Za uplynulý rok jsme toho viděli a zažili mnoho: pomáhali jsme lidem, kteří trpěli žízní, hladem a nemocemi a byli na smrt vyčerpaní. Stáli jsme tváří v tvář uprchlíkům, kteří byli zoufalí a někdy i agresivní. Snažili jsme se zahřát uprostřed noci promrzlé děti a uklidnit jejich vyděšené rodiče. Hledali jsme ztracené lidi v polích. Stáli jsme čelem policejním obuškům a slznému plynu, ale také jsme pomáhali policistům z mnoha zemí Evropy, které jejich vlády poslaly  často v minimálních počtu na hranice. I díky této spolupráci se často situace tam, kde byli dobrovolníci, nevyhrotila ve větší tragédii. V zimě, vedru, v dešti i v bahně jsme se snažili o jediné: abychom my domácí i ti, kteří na hranice Evropy připutovali dlouhou a nebezpečnou cestou, zůstali lidmi a podle toho se k sobě chovali. Ti z nás, kteří nemohli pomáhat za hranicemi, přispěli nemalými částkami či materiálními dary do sbírek. A podporovali ze zázemí kolegy, kteří vyjeli do terénu. Získali jsme tisíce zážitků a zkušeností a všechny nás přesvědčily o jediném: nebojíme se a nebudeme se bát pomáhat lidem v nouzi.

Nebojte se ani vy. Podejte pomocnou ruku tam, kde je to potřeba – a zdaleka to není jen na balkánských hranicích. Rozhlédněte se, překonejte strach a přidejte se k nám. Buďme lidmi – a nebojme se proto pomáhat druhým.