ZÁKLADNÍ PRINCIPY HUMANITÁRNÍ PRÁCE, KE KTERÝM SE HLÁSÍME

Jsme si vědomi toho, že někteří i čeští dobrovolníci a dobrovolnice se v Řecku pohybují velice nezávisle a přitom se chovají způsobem, který je pro nás nepřijatelný. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik krátkých principů, kterými se řídíme a jsme přesvědčeni o tom, že má smysl je dodržovat.

Tým PLNU

  • Přestože PLNU aktuálně nepracuje v Řecku, kde je situace uprchlíků nejvyhrocenější, není nám Řecko lhostejné. V Řecku jsme pracovali v letech 2015 – 2016 (Idomeni, Lesbos).
  • situaci bedlivě sledujeme, jsme v kontaktu s dobrovolnickými skupinami na místě a publikujeme pravidelně informace z místa
  • již delší dobu podporujeme skupiny i jednotlivce vyjíždějící do Řecka jako dobrovolníci či s materiální pomocí.
  • při (spolu)práci je pro nás podstatná spolehlivost, kvalita poskytované pomoci, ověřitelné informace a zejména pak dodržování základních principů humanitární pomoci.

 Základní principy humanitární pomoci lidem na útěku, ke kterým se hlásíme:

 Spolupráce s místními/ dlouhodobě působícími organizacemi. Místní/ dlouhodobě působící organizace občas zvenku vypadají zkostnatěle, zpomaleně a zdánlivě někdy nevyužívají tak efektivně  potřebné věci ve svých skladech. Většinou ale mají celkový a dlouhodobý přehled o tom, co a kde je třeba. Náhled dobrovolníka přijíždějícího na týden či pocit zúčastněného jednotlivce v kempu může postřehnout problematické detaily a je třeba jej vyslechnout a brát v potaz, ale postrádá dlouhodobou zkušenost, celkový přehled a šíři. Zavedený systém distribuce zpravidla slouží opravdu k tomu, aby byla pomoc rozdělena spravedlivě, všem potřebným, ne pouze těm nejaktivnějším, nejrychlejším, těm kteří jsou nejvíce slyšet a umí vás nejlépe přesvědčit o svých potřebách a problémech.

Nestranný přístup k uprchlíkům/migrantům při distribuci (či jiné formě asistence) je základním principem humanitární pomoci. Jakákoliv forma zvýhodňování a protekce podněcuje ke vzniku konfliktů, nedorozumění, násilí a pocitu vyčlenění až deprese. Není naším úkolem ani v naší moci jakkoliv lidi na místě kategorizovat. Pracujeme se standardními skupinami zranitelných osob, jako jiné humanitární organizace (děti, těhotné ženy, senioři), ale nerozhodujeme o tom, kdo si zaslouží pomoc více nebo méně.

Nezneužívání zranitelné situace uprchlíků/migrantů. Vztahuje se například k nakládání s fotodokumentací. Pořizovat a následně sdílet fotografie osob bez jejich souhlasu je neetické a (pro mnohé z nich také) nebezpečné. Jedná se o osoby prchající před politickým režimem, válečným konfliktem. Většina uprchlických táborů navíc má ve svém řádu jasně uvedeno, že pořizování fotodokumentace není povoleno bez předchozí domluvy a souhlasu. Lidské utrpení není předmětem, jehož lze jakkoliv užívat k vlastním účelům a pouze k vyvolávání “soustrasti”.

Nakládání s informacemi o situaci se soustředí na předávání pravdivých a nezkreslených údajů. Jejich záměrné upravování za účelem získání větších finančních prostředků k pomoci je nepřípustné. Princip tzv. “poverty porn”, kdy se publiku v bezpečných zemích ukazují pouze obrázky lidí v hrozivé situaci, považujeme za nepřípustné. Důležitá je pro nás jak důstojnost lidí, se kterými pracujeme, tak nezkreslené informace, které předáváme našim dárcům a podporovatelům.

Naplňování humanitární pomoci. Humanitární pomoc se soustředí na 4 oblasti – zachování životů, ochranu zdraví, omezení utrpení a důraz na lidskou důstojnost. Aktivity i rozhovory směřující k poskytování nerelevantních/ neověřených informací o právních záležitostech, převážení a převádění osob, podněcování osob v táborech k nespokojenosti a demonstracím, ale i zbytečné hodnocení situace a sliby o poskytnutí lepší budoucnosti nejsou humanitární ani jinou adekvátní pomocí. Těmito principy se má řídit i komunikace s příjemci pomoci – účast a slzy nejsou vždy na místě, zpravidla nepřispívají k důstojnosti lidí, kterým chceme pomáhat. Nepotřebují, abychom je upozorňovali na to, jak jsou na tom špatně.

Výdaje a užití financí. Finance jsou užívány striktně k účelům, jež byly dárcům oznámeny (slíbeny) předem. Jejich užití je dárcům zpětně reportováno a vyúčtováno. Financování všech aktivit je transparentní, každý dárce může sledovat, na co se peníze využily.

TZ: Situace na řecko-turecké hranici: čísla příchozích nejsou závratná, obyvatelé řeckých ostrovů se bouří, ostrov Lesbos hlídá armáda

Spolek Pomáháme lidem na útěku, který aktivně působí na celé Balkánské trase od roku 2015, podrobně a zblízka sleduje situaci na turecko-řecké pozemní hranici i na řeckých ostrovech. Jsme v kontaktu s dobrovolnickými skupinami, novináři i pracovníky neziskových organizací přímo na místě. Níže přinášíme shrnutí nejdůležitějších události, pro více informací se nám prosím neváhejte ozvat. Pravidelné updaty a shrnutí aktuální situace publikujeme také na naší facebookové stránce

  • V neděli 1.3. potvrdil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, že efektivně ukončuje dohodu mezi EU a Tureckem a nebude nadále hlídat tureckou stranu hranice. Řecká vláda oficiálně požádala o pomoc agenturu Frontex, řecký ministr zahraničí odvolal řeckého velvyslance v Turecku. Ve večerních hodinách Řecko oznámilo, že pozastaví procesování nových žádostí o azyl minimálně na měsíc. Erdogan skrze turecká média tvrdil, že k řecké hranici cestuje minimálně 70 tisíc lidí, podle zpráv z místa je ale počet mnohem nižší – odhadem 15 – 20 000 lidí, které k hranici organizovaně přepravily turecké autobusy za velké pozornosti tureckých médií.
  • Na řecké ostrovy přicestovalo během neděle 750 lidí – jedná se o nadprůměrné číslo, nicméně nijak závratné. V předchozích dnech (sobota, pátek) počet příchozích nepřevýšil průměr (cca 200 lidí denně). Předpověď, že na řecké ostrovy začnou opět připlouvat tisíce lidí, se do této chvíle (pondělí 2.3. odpoledne) zatím nenaplnila. 
  • Svědectví dobrovolníků na místě potvrzují velmi kritickou situaci na ostrově Lesbos, kde se místní obyvatelé již několik dní bouří proti příchodu dalších migrantů. Fyzicky napadeno místními obyvateli bylo několik novinářů, někteří dobrovolníci a šéfka mise UNHCR na Lesbosu. Objevila se i zpráva, že místní obyvatelé zapálili jeden z přijímacích mezitáborů na Lesbosu (zatím nepotvrzeno z oficiálních zdrojů). Několik člunů během dne vyslalo nouzový signál na moři, který však řecká pobřežní stráž mnoho hodin okázale ignorovala – lidé, včetně dětí na palubách se tak dostali do ohrožení života, protože jim nefungoval motor. Místní obyvatelé na Lesbosu také zabránili několika člunům ve vylodění, na přijíždějící migranty (vč. těhotné ženy) pokřikovali, odstrkávali jejich čluny od břehu, policie zdálky přihlížela.
  • V pondělí ráno oznámila řecká armáda, že zahajuje vojenské cvičení za použití ostré munice po celé délce hranice s Tureckem na ostrově Lesbos. Zprávu potvrzují zahraniční reportéři na místě i dobrovolníci. Řecká armáda se tedy chystá střílet přesně do míst, kudy připlouvá většina uprchlických člunů.
  • Z rozhovorů s uprchlíky přímo v Turecku ale vyplývá, že jsou obezřetní a zdaleka ne všichni se vydají okamžitě na cestu, čekají, jak se situace vyvine (potvrzují i Turecká média v rozhovorech s migranty).

Pro více informací kontaktuje: Marie Heřmanová, tisková mluvčí spolku, 603 206 655, media@plnu.cz

Pomáháme přežít zimu uprchlíkům v Sarajevu

Venku je zima a lezavo a není nic lepšího než si zalézt někam do tepla, zabalit se do deky, dát si horkou sprchu… souhlasíte? Ne všichni si to ale mohou dovolit. Pomozte nám zajistit teplo a základní hygienu pro uprchlíky, kteří tráví zimní měsíce v Sarajevu.

V Bosně a Hercegovině je v tuto chvíli okolo 7000 uprchlíků, z nichž mnoho tráví zimu v hlavním městě. Kapacita oficiálních táborů je přeplněná a mnoho lidí nemá přístup k základním službám jako je přístřeší, jídlo, hygienické zázemí. Spolu s dalšími dobrovolnickými organizacemi jsme v Sarajevu proto vybudovali komunitní centrum Compass 42. Nabízíme v něm možnost pobýt v teple, připojit se na internet, vyprat si prádlo, osprchovat se a zahřát se.

Momentálně je v centru k dispozici jedna koupelna, ale podařilo se nám od německé organizace CADUS sehnat k zapůjčení mobilní sprchy. Teď je chceme dopravit do Sarajeva a pomoci tak více lidem. Na místě pracuje mezinárodní tým dobrovolníků včetně lidí z ČR, který celé centrum zdarma provozuje.

Skrze tuto výzvu získáváme finance na:

  • Provoz prádelny včetně pracích prostředků, vody, energie
  • Provoz sprch včetně hygienických potřeb, vody a energie
  • Převoz tzv. showertrucku (mobilních sprch) do Sarajeva a jejich provoz na místě (voda, energie, obsluha)
  • Ručníky, protože vylézt v zimě ze sprchy mokrý na mráz není zdravé!

Organizace Pomáháme lidem na útěku působí v Bosně a Hercegovině od léta 2018, pomoc na  Balkánské trase poskytujeme od roku 2015. Naše činnost je umožněna skrze podporu individuálních dárců – předem děkujeme za podporu!

https://www.darujme.cz/projekt/1202559

Děkujeme všem, kteří přispěli na zimní sbírku na pomoc v Bosně!

Díky vám jsme do Bosny dovezli:

  • 20 kg knížek z Bratislavy a asi 20 ks ještě z Brna
  • 2 bedny hygienických potřeb
  • 20 spacáků
  • 40 zimních bund
  • 20 párů bot
  • 2 krabice podvlíkaček a teplých zimních kalhot
  • 40 svetrů a mikin

Vybrali jsme také 109 574 Kč skrze naši kampaň na Darujme.cz. Za tyto peníze jsme nakoupili:

  • teplé prádlo, ponožky, trička
  • hygienické potřeby – žiletky, zubní kartáčky, toaletní papír, mýdla, vložky a tampony, dětské pleny

Děkujeme!

Co bude dál?

Situace v Bosně je stále velmi komplikovaná a má daleko do jakékoliv stabilizace, navíc lze očekávat, že v létě se opět zvýší počet přichozích lidí. Naším plánem bylo na místě zůstat a pomáhat nadále a dělat to, co umíme nejlépe – tedy distribuci hygienických potřeb a oblečení, organizace volnočasových aktivit a pomoc s provozem a logistikou. Do toho se nám ale připlet onen úřední šiml a momentálně nemáme přes veškerou snahu povolení pracovat v Bosně – přestože jsme věnovali velké množství času a úsilí oficiální registraci naší organizace. Nejsme v tom sami, problémy mají i velké zavedené mezinárodní organizace jako Lékaři bez hranic – situace v Bosně je natolik nepřehledná a složitá, že ji tady těžko vysvětlíme v jednom postu, ale tohle je mimo jiné výsledek.

Momentálně čekáme na výsledek registrace – a hned jak budeme cokoliv vědět, ozveme se.

Všechny Vaše peníze (ty z kamapně na Darujme i ty poslané přimo) se nacházejí na našem transparentním účtu a jsme připraveni je použít při jakékoliv další krizi, ale doufáme také k dlouhodobé práci v terénu hned, jak nám bude umožněno s k ní vrátit.

Ještě jednou děkujeme všem!

Dobrovolníci PLNU se vrací do terénu – vyjeďte s námi do Bosny!

Na začátku léta 2018 se nám ozvali dobrovolníci z mezinárodní dobrovolnické sítě a upozornili nás, že se zhoršuje situace v Bosně a Hercegovině. Mnoho z lidí, kteří již delší dobu pobývali v táborech v Srbsku, kde jsme ještě loni působili i my, vzdalo čekání na přechod do Maďarska a přesunulo se právě do Bosny. Roli ve zvýšení počtu migantů na území Bosny hraje také situace na řeckých ostrovech, kam v létě připlouvá více lidí a tábory jsou tam už dávno přeplněné.

Po průzkumu situace u chorvatsko-bosenských hranic i v Sarajevu jsme se rozhodli zůstat na severu – konkrétně v městečku Bihac. Přímo v Bihaci je tábor Borici – rozpadlá budova bývalého internátu, ve které přebývá někdy až okolo 1000 osob. Dalším bodem na trase je pak Veliká Kladuša, asi hodinu jízdy od Bihače a coby kamenem dohodil od chorvatských hranic. V Kladuši je tábor asi pro 300 lidí, spravují ho dobrovolníci z organizace No Name Kitchen za pomoci několika nezávislých dobrovolníků a dobrovolnických skupin.

Tábor v Borici

My jsme se nakonec rozhodli zůstat právě v Bihaci. Na místě se zapojujeme do aktivit, ve kterých máme bohaté zkušenosti už ze Srbska – organizace tábora, udržování hygieny, provoz prádelny. Část lidí z Borici byla přesunuta do hotelu Sedra, asi 20km od Bihače – tam nyní přebývají hlavně rodiny a zranitelné skupiny migrantů. Společně s dalšími dobrovolníky se tam staráme například o volnočasový program pro děti.

Situace tady je pořád docela nepřehledná, ale našli jsme už tady spolehlivé partnery a po několika měsících v terénu už víme, co je potřeba. Určitě tady zůstaneme na podzim a uvidíme, jak se situace vyvine v zimě, zatím zde nic na zimu připraveno není. Potřebujeme lidi, kteří mohou zůstat několik týdnů, aby se se situací pořádně seznámili – na místě máme zatím tři dlouhodobé dobrovolníky“, vysvětluje koordinátor PLNU v Bosně Milan Votypka.

Prádelna v Borici

Máte chuť se k nám přidat? Napište na dobrovolnici@plnu.cz

Chcete naši činnost v Bosně podpořit? Klikněte níže Darujme.cz. Děkujeme!


Čeští dobrovolníci opouštějí Srbsko po dvou letech práce, s pomocí uprchlíkům ale nekončí

Tisková zpráva, Praha/Brno/Adaševci, 4.12.2017 – Čeští dobrovolníci ukončují svou srbskou misi. Organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU) uzavírá po dvou letech a třech měsících své působení v zahraničí, kde pomáhala uprchlíkům v improvizovaných i oficiálních táborech a na hraničních přechodech. V posledním roce působili čeští dobrovolníci v táborech Adaševci a Principovac v Srbsku. Svoji práci tam nyní předávají do rukou místních organizací.

“Od začátku naší práce v roce 2015 jsme zažili jak úplný chaos, třeba v Röszke na maďarsko-srbské hranici v létě 2015, na přechodu Berkasovo-Bapska na podzim stejného roku, či ve dvacetitisícovém improvizovaném táboře v Idomeni, který vznikl při zavření hranic v Řecku na jaře 2016, tak i práci v oficiálních táborech v Srbsku. Tam stále až do konce roku organizujeme práci českých dobrovolníků a nákupy hygienických potřeb a dalších nezbytností. Nyní je situace na místě poměrně stabilizovaná a tím se vyjíždění lidí z Česka stává sice nadále přínosnou, ale nadstavbovou záležitostí. Zároveň už mohou postupně přebírat práci našich dobrovolníků místní organizace,“ vysvětluje rozhodnutí PLNU jeho předsedkyně Zuzana Lenhartová. „Za tu dobu na tzv. balkánské trase udělali dobrovolníci neuvěřitelnou spoustu práce a pomohli statisícům lidí. Teď ale vnímáme, že je čas předat práci místním. Děti z táborů začaly chodit do místní školy, srbský Komisariát pro migraci už většinu věcí distribuuje sám. Zároveň je pro srbské organizace jednodušší na tuto činnost získat peníze, než je pro nás získávat prostředky v ČR.“

Činnost spolku Pomáháme lidem na útěku tím ale nekončí. Češi, kteří na Balkáně získali zkušenosti s uprchlíky, chtějí své zkušenosti předávat dále. Po celé České republice vznikají výstavy, přednášky, workshopy, pořádají se besedy. Spolek Pomáháme lidem na útěku také pravidelně informuje na svém webu a Facebooku o aktualitách z Balkánské i Středomořské trasy. “Stále jsme v kontaktu s mnoha mezinárodními dobrovolníky a organizacemi a máme tak velmi aktuální informace. Zároveň víme, že ty 4 tisíce lidí, kteří vyjeli za předcházející dva roky pomáhat, a další tisíce těch, kteří přispěli finančně nebo do materiálních sbírek, jsou a budou připraveni, pokud by opět nastala akutní nutnost pomoci – stejně jako koordinátorský tým,” doplňuje Lenhartová. Nadále také ve spolupráci s místními organizacemi budou koordinátoři domlouvat možné působení dobrovolníků, kteří budou mít zájem vyjet. E-mailová adresa dobrovolnici@plnu.cz tak pro všechny zájemce bude fungovat dále.

Dobrovolníci v Srbsku

Od začátku roku 2017 se v Srbsku vystřídalo 279 dobrovolníků, pro většinu z nich to byl první výjezd (73 %). Nejvíce jich letos vyjíždělo z Prahy – 37 %, na dalším místě byl Jihomoravský kraj 18%, ale s tzv. Czech teamem vyrazili pomáhat i Poláci, Francouzi, Američané, Argentinec a Slovinci. Nejstarší letošní dobrovolnici, známé fotografce Ivě Zímové, je 61 let, nejmladší byl osmnáctiletý Vilém Dojiva. Průměrný věk dobrovolníka byl 26 a půl roku. Většinou se jednalo o studenty, učitele, IT specialisty, ale i manuálně pracující.

Dobrovolníci provozující prádelnu v ní strávili dohromady asi 1 320 hodin, průměrně 30 hodin týdně. Na nočních službách ve velkokapacitních stanech, kde uprchlíci přespávají, odsloužili 268 nocí (předcházeli tam konfliktům, pracovali na prevenci sociálně-patologických jevů, nebo prostě jen naslouchali lidem a vytvářeli prostor pro mezikulturní setkávání). Velké množství času, celkem 3 960 hodin, věnovali čeští dobrovolníci také volnočasovým aktivitám pro děti a dospívající. Zejména šlo o kreslení, sport a výuku jazyků, provozovali ale také například školu skateboardingu, skákání na trampolíně pro děti nebo letní kino. To promítalo celkem už 163x. “Začínali jsme na Jen počkej zajíci a Mr. Beanovi, ten má asi největší úspěch, a postupně jsme přecházeli k celovečerním filmům – od Disneyho, Pixaru, ale třeba i Pána prstenů,” popisuje terénní koordinátor PLNU Milan Votypka.

Z naší prádelny se postupně stalo takové malé komunitní centrum. Když bylo málo dobrovolníků, pomáhali uprchlíci, zároveň si tam zvykly přicházet děti, se kterými jsme pak dělali různé volnočasové aktivity.” popisuje Votypka. V rámci toho dobrovolníci dětem rozdali asi 10 beden hraček a plyšáků a spousty sportovního náčiní – míče na fotbal, basketbal, pálky na ping-pong nebo třeba badminton. ”V prádelně vznikla i knihovna, ve které je v současné chvíli 407 knih, 197 učebnic a 107 časopisů. Další asi dvě stovky knih jsme rozdali,” dodává. Všechno vybavení pochází ze sbírky, kterou v České republice PLNU letos uspořádalo.

V Srbsku je stále přes 4 tisíce lidí na útěku

V Srbsku v současné době čeká na svůj další osud asi 4 250 migrantů a uprchlíků (z toho asi 3 950 v oficiálních táborech). 41 % z nich jsou děti, 14 % ženy, 45 % muži, z národnostního hlediska převládají Afgánci (63 %), Iráčané (13 %), Pákistánci (11 %) a Syřané (4 % – zdroj UNHCR září 2017). Na počátku roku 2017 byl počet téměř dvojnásobný – asi 7 800 lidí. Jediná legální možnost, jak se ze Srbska dostat, je v tuto dobu žádost o azyl v Maďarsku, které však přijímá pouze cca 200 lidí měsíčně – čekací doby na seznamech se pohybují v řádech měsíců. Zároveň do Srbska každý měsíc přicházejí stovky uprchlíků nebo migrantů buď přímo z Turecka přes Bulharsko nebo z Řecka přes Makedonii (v říjnu to bylo cca 1 000 lidí). Nutno dodat, že všechny hranice mezi těmito státy jsou hlídány armádou nebo chráněny ostnatými dráty. Tito lidé tak do Srbska přicházejí s pomocí pašeráků za nemalé peníze a tou nejméně bezpečnou cestou.

“Pokud se do statistik podíváme podrobně, zjistíme, že počet lidí v uprchlických táborech se stabilizoval kolem 4 000 – kapacita srbských uprchlických táborů je nyní již dostatečná, například asi 400 dětí uprchlíků už dokonce chodí do srbských škol,” komentuje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Zároveň ale vysvětluje: “Maďarsko přijímá kolem 200 lidí za měsíc a cca 500-1000 lidí do Srbska každý měsíc přijde z jihu, takže je evidentní, že stovky lidí každý měsíc odchází s pašeráky ilegálně dále do Chorvatska nebo do Maďarska. Dá se odhadovat, že jen za rok 2017 takto Srbsko opustilo kolem 5 tisíc lidí, tedy průměrně 10-20 lidí každý den. Navzdory tvrzení evropských politiků se tak ukazuje, že Balkánská trasa není uzavřená, je pouze více nebezpečná. Řešením by samozřejmě bylo umožnit lidem bezpečné způsoby, jak žádat o azyl v zemích EU například už v Řecku nebo Turecku, tím by také vyschla hlavní část příjmů mafie a pašeráků.”

V případě zájmu o další informace nás kontaktujte: Marie Heřmanová, tisková mluvčí, media@plnu.cz, 603 206 655

 

Jak byste řešili uprchlickou krizi? Ptali jsme se politických stran před volbami

Neprodyšně uzavřít hranice, přijímat jenom toho, kdo sám zažádá na území ČR nebo aktivně spolupracovat s dalšími státy EU – přístupy k problematice uprchlictví se napříč kandidujícími politickými subjekty značně liší. Položili jsme stranám 5 otázek, jejichž cílem bylo zmapovat jejich postoje k migraci a uprchlictví a níže přinášíme shrnutí.

Kompletní odpovědi najdete v přehledné tabulce a zjednodušené také v infografice.

Otázky jsme zaslali na tisková oddělení následujících stran: ANO, KDU-ČSL, ČSSD, ODS, TOP09, KSČM, SPD, STAN, ZELENÍ, SPO a Piráti. Kromě Pirátů všechny strany do týdne zaslaly své odpovědi, Piráti ani na urgence nijak nereagovali.

  1. Na otázku “Kdyby se znovu opakovala uprchlická krize z roku 2015, jaká opatření byste podnikli”?, odpovídají všechny strany víceméně podobně – je potřeba tlačit na vnější ochranu hranice. ČSSD, STAN, KDU-ČSL a stejně tak TOP09 zároveň upozorňují, že je nutné, abychom dodržovali mezinárodní závazky a že bez kooperace evropských zemí není jakékoliv řešení možné. Na rozdíl od SPD, SPO či KSČM si strany současné koalice většinou uvědomují, že ČR v podstatě nebyla migrační krizí nijak zasažena (naopak komunisté tvrdí, že migrační krize stále pokračuje, přestože čísla nic takového nepotvrzují). ANO trvá na tom, že je nutné podobné situaci za každou cenu předejít (opět důsledným hlídáním vnější hranice Schengenu).
  2. Na otázku “Kolik by měla ČR přijmout uprchlíků” odpovídají některé strany velmi striktně – žádné (slovy nula, dodávají SPD). Souhlasí s nimi také ANO a SPO (ti by byli ochotní přijímat pouze křesťany). Lidovci, TOP09 i ODS odkazují na to, že v Česku může požádat o azyl každý – ignorují tak ale situaci mnoha tisíců lidí, kteří jsou aktuálně v Řecku nebo v Itálii a nemají se odsud jak dostat, pokud je jiné státy aktivně nepřijmou. Zelení i STAN zároveň připouští i humanitární rozměr situace a nutnost solidarity s potřebnými. “Bezpečnostní hledisko je pro nás na prvním místě, ale pokud je někdo v ohrožení života a projde veškerými bezpečnostními prověrkami, měli bychom mu pomoci. Zvlášť když jde o ženy s malinkými dětmi.”, říkají Starostové. Zelení zároveň i upozorňují, že ČR aktuálně má kapacity na přijetí a integraci několika tisíc lidí. Téměř všechny strany zároveň svorně odmítají kvóty, většinou s poukazem na to, že nelze nutit k pobytu v ČR lidi, kteří zde být nechtějí.
  3. Dále jsme se ptali, jakým způsobem by se přesně měla ČR angažovat v místech konfliktů – právě pomoc na místě bývá totiž často zmiňovaná jako účinná prevence migrace. Kromě ODS a Starostů neuvádějí žádné strany konkrétní čísla – Starostové citují ze závazků stanovených v Rozvojových cílech tisíciletí, které ČR zatím neplní. Velmi konkrétní představu mají překvapivě zástupci SPD Tomia Okamury, kteří odpověděli: “Vydávat bychom měli maximum možného – bohužel zemí, ze kterých se houfně migruje je mnoho a jejich problémy ČR nikdy nevyřeší – to je na spolupráci celého vyspělého světa.”, a dodávají: “Tady je gigantický dluh západoevropských zemí a USA a je načase, aby ho začaly splácet – ne vývozem destabilizace, ale budováním ekonomiky v zemích kde je největší bída.”
  4. Podporujete, aby existovala bezpečná možnost požádat o azyl mimo EU s tím, že uznaní žadatelé budou mít zajištěnu bezpečnou cestu do EU? – tak zněla naše čtvrtá otázka. Na tomto řešení se, s menšími či většími výhradami shodly téměř všechny strany – kromě SPO (“zásadně jsme proti”) bez dalšího zdůvodnění a SPD – nemáme šanci vzít do Evropy všechny ohrožené, říkají. ANO přirovnává toto řešení k tzv. australskému modelu (který ale reaguje na úplně jinou realitu a podmínky než je ta současná evropská). Komunisté ve své odpovědi tvrdí, že toto řešení již nyní funguje – což ale není pravda, žádný legální způsob jak zažádat o azyl mimo EU nyní není k dispozici.
  5. Poslední otázka směřovala na společný azylový systém EU. ANO, ODS a SPO ho zásadně odmítají a migrační politiku chtějí zachovat čistě v gesci národní vlády. TOP09, STAN, KDU-ČSL i Zelení mluví o možnosti společného evropského řešení – ale liší se v názoru na jeho parametry. Komunisté podmiňují možnost společné politiky možností “společného platového, mzdového a sociálního systému EU” (bez vysvětlení, jak by měl vypadat). SPD trvá především na dodržování Dublinských dohod (které ale odborníci označují jako nefunkční a během krize se ukázalo, že de facto není prakticky možné je při větším počtu příchozích dodržet). SPO jsou, stejně jako u předchozí otázky, “zásadně proti”.

“Na jednu stranu jsme rádi, že se mezi politickými stranami najdou napříč spektrem zleva i zprava strany, které se snaží uvažovat realisticky a nestačí jim populistická hesla. To rozhodně bereme jako jistý posun. Zároveň je ale vidět, že jim pořád chybí kontakt s realitou a znalost toho, co se opravdu děje,” komentuje výsledky ankety předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

Velmi často se třeba opakuje to, že je nutné rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. Naše otázky na ekonomickou migraci vůbec nesměřovaly – tu si stát sám dávno přísně reguluje. Stále je tady nějaká představa, že se sem nekontrolovaně hrnou lidé – to přitom není vůbec pravda, v současné chvíli jde hlavně o lidi, kteří jsou již dávno prověření a na evropské půdě, v Řecku a v Itálii, a těm někdo pomoci musí. Tohle si zjevně politici moc neuvědomují.”

Asi nepřekvapí, že nejliberálnější postoj mají Zelení a “nejpřísnější” SPO a KSČM, těsně za nimi pak Okamurovci (ti si minimálně umí připustit, že je nutné pomáhat v zemích původu). Odpovědi KSČM, SPO a SPD zároveň vykazují poměrně malou míru obeznámenosti se situací a neznalost reality i legislativního rámce (navrhování již prokazatelně nefunkčních řešení či např. neznalost azylového procesu).

Otevřený dopis Bohuslavu Sobotkovi za přijetí uprchlíků

Vážený pane premiére,

vyzývám Vás k vyjádření dobrovolné solidarity s Řeckem a lidmi, kteří prchají před válkou. Žádám Vás, abyste inicioval rychlé přijetí několika set lidí registrovaných v relokačních programech.

Česká republika si získala celosvětový respekt díky účinné pomoci v Jordánsku, kde české instituce zajistily elektrifikaci uprchlického tábora a kam pravidelně vysílají specializované lékaře, kteří provádějí složité operace přímo tam, kde je to v důsledku syrského konfliktu nejvíce potřeba. Nelze však přehlížet aktuální situaci v Řecku.

Po uzavření dohody EU-Turecko v březnu 2016 zůstalo na řeckém území v zoufalých podmínkách přibližně 60 tisíc lidí. Během roku 2016, jak jistě víte, dorazilo na řecké ostrovy do tzv. hotspotů dalších 16 tisíc lidí z Turecka. Podmínky v hotspotech na ostrovech jsou katastrofální z hygienického hlediska, ale zejména z hlediska zachování důstojnosti lidí; situace na řecké pevnině je jen o něco málo lepší.

Přestože se zdráháme si to přiznat, na území Evropské unie probíhá humanitární katastrofa. Stát v tak komplikované ekonomické situaci jako Řecko nemá šanci tuto katastrofu zvládnout sám, bez ohledu na množství peněz, které bychom tam poslali. Tím, že lidi necháváme v Řecku bez pomoci a bez naděje, navíc přispíváme k jejich potenciální budoucí radikalizaci – zoufalí lidé dělávají zoufalé činy. Pomozme jim vrátit víru, že mohou svůj život prožít důstojně.

V letě roku 2015 se Vaše vláda zavázala dobrovolně přijmout 1100 uprchlíků z Řecka a Itálie. Během roku 2016 jste několikrát při různých příležitostech mluvil o dobrovolné solidaritě. Zmiňoval jste, že si Česká republika nenechá nikým diktovat, komu a jak musí pomoci nebo jak musí prokazovat solidaritu, a zdůrazňoval jste dobrovolnou pomoc potřebným. V Řecku je připraveno několik tisíc lidí, kteří byli zaregistrováni do relokačního programu, takže je celá situace o mnoho jednodušší než vybírání lidí z tureckých nebo jordánských uprchlických táborů.

Česká republika sice vysílá policisty do Makedonie a dalších států, ale to bohužel nijak neřeší situaci desetitisíců lidí uvízlých právě v Řecku – těm může pomoci právě jenom relokace do některého z členských států EU.

Chtěl bych Vás povzbudit v odhodlání ukázat, že naše země dokáže být solidární s těmi, kdo opravdu naši pomoc potřebují, a začít tak alespoň symbolicky oplácet podporu, které se nám řadu let dostává od Evropské unie. Uprchlíci v Řecku jsou sužováni krutou zimou, a my máme jedinečnou možnost projevit solidaritu s Řeckem, s Evropskou unií a především s lidmi, kteří ve válce ztratili vše a hledají zastání.

Jsem si jist, že naše vláda má k dispozici dostatečné zdroje, aby dokázala během prvního pololetí tohoto roku přijmout 500 uprchlíků z táborů v Řecku a do konce roku dalších 500. Může se navíc spolehnout na schopnosti a dovednosti řady organizací, které u nás dlouhodobě působí a mají velké zkušenosti s prací s migranty a s jejich integrací do české společnosti.

Rozumím tomu, že naše vláda dlouhodobě vystupuje proti povinným kvótám. Nechme tedy kvóty stranou a slovo „solidarita“ proměňme ve skutečný čin. Na řecké pevnině čeká už mnoho měsíců téměř 50 tisíc lidí, pomoc jedné tisícovce je tedy pomocí především symbolickou, která však může mít velký dosah – připojme se k Finsku, Portugalsku nebo například Nizozemsku, které na relokaci úspěšně pracují. Tato aktivita český rozpočet nijak nezatíží a může výrazně vylepšit náš obraz v očích Německa a celé Evropské unie. Toto gesto by mělo i obrovskou symbolickou hodnotu pro českou společnost, jež stále více podléhá strachu, na kterém se bohužel přiživuje řada našich politiků.

Vím, že nejste lhostejný k utrpení lidí zasažených válkou. Chtěl bych Vás proto povzbudit, abyste se veřejně projevil jako empatický a odvážný politik, na kterého my, občané České republiky, můžeme být hrdí.

S přátelským pozdravem,

za celý tým spolku Pomáháme lidem na útěku a jménem dobrovolníků pomáhájících na Balkáně,

Dalimil Petrilák

Zuzana Lenhartová

Marie Heřmanová

Milan Votýpka

k dopisu je možné připojit podpis zde: https://www.petice24.com/oteveny_dopis_bohuslavu_sobotkovi_za_pijeti_uprchlik

 

TZ – “Uzavřenou” Balkánskou trasou denně projde několik desítek migrantů, Češi tam stále pomáhají

Praha/Brno/Šid, 23.1.2017 – Čeští dobrovolníci, kteří momentálně působí v Srbsku, poskytují v oficiálních táborech pomoc patnácti stovkám lidí. Situaci nyní nejvíce komplikuje počasí, venkovní teploty dosahovaly v táborech podle měření dobrovolníků na začátku ledna až -20 ⁰C, nyní okolo -5 ⁰C, ve stanech (které jsou vytápěné) bylo v noci okolo 5 ⁰C.

Díky finančním darům hlavně od malých dárců jsme mohli nakoupit kromě hygienických potřeb, které distribuujeme každý týden, i teplé oblečení. Navíc třeba čepice jsme dostali darem,” říká Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku – spolku, který české dobrovolníky koordinuje, a dodává: “Mnoho lidí také přispělo na nákup ručníků. Hodně využívaná je prádelna, kterou provozují právě Češi. Týdně vypereme okolo 300 praček plných prádla, spotřebujeme 30-40 kilo pracího prášku a 20 litrů aviváže.

Celkem čeští dobrovolníci od prosince rozdali 1 250 čepic a 268 párů rukavic v táborech Principovac a Adaševci, dalších 1 000 čepic z Čech rozdala organizace FreshResponse v Bělehradě. „Je nám tu všem sice pořádně chladno, ale naštěstí s sebou zima přinesla i sníh, který někteří obyvatelé táborů viděli poprvé, takže si ho neváhají do sytosti užít. Stavění sněhových soch a koulovačky, při kterých se kolem rozléhá nadšený smích, jsou zde na denním pořádku,“ popisuje situaci na místě koordinátorka organizace Pomáháme lidem na útěku Radka Valová. Kromě distribuce potřebných věcí se totiž dobrovolníci věnují i práci s dětmi. Momentálně také v ČR organizují dobrovolníci sbírku knih v angličtině, arabštině či fársí, aby mohli v srbském táboře udělat i knihovnu. Zájem je i o učebnice angličtiny a němčiny.

Peníze od českých dárců pomohly i v nových skupinách výuky anglického jazyka. Nakoupily se za ně sešity a psací potřeby pro budoucí studenty a fixy a učebnice angličtiny pro učitele.

“Zavřenou” Balkánskou trasou projde týdně až 250 lidí

O Balkánské trase se sice od loňského března mluví jako o “zavřené”, nicméně se i zde projevuje známý fenomén – uzavření hranic nevede k zastavení migrace, ale k rozkvětu pašeráckých služeb a převaděčských mafií. S jejich pomocí se z Řecka do Srbska dostalo od uzavření hranic přibližně 10-12 tisíc migrantů, v průměru tedy více než 50 lidí denně. Více než polovině z nich se podařilo dostat až do Rakouska nebo Německa, ale asi 7 000 z nich je v současné tvrdé zimě nuceno přežívat v Srbsku – buď v přeplněných táborech, kde působí i čeští dobrovolníci, nebo na ulicích Bělehradu, případně v lesích u severních hranic Srbska s Maďarskem.

Mnoho uprchlíků navíc stále zůstává mimo oficiální tábory a občas i mimo dosah humanitární pomoci. “Kromě nedostatečných kapacit táborů patří mezi hlavní důvody jednak strach z oficiálních kempů, strach z policie a armády – uprchlíci na své cestě zažili mnoho těžkých situací, které byly č asto spojeny právě se zásahy oficiálních úřadů a jednotek ať už v Řecku nebo Makedonii, případně Bulharsku. Dalším důvodem je zoufalství z nedostatku perspektivy a proto snaha o cestu do Evropy s pašeráky. Ti se však v oficiálních táborech hůře shánějí. Častým důvodem je také prostá neinformovanost a neochota úřadů uprchlíkům situaci vysvětlit a aktivně jim pomoci s řešením situace.” vysvětluje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Na nedostačující kapacitu táborů, kde se především v létě a na podzim šířily nepříjemné nemoci a infekce, dlouhodobě upozorňují i Lékaři bez hranic “Kritická situace, která se vyhrotila s mrazy, není náhlá nebo nová. Počet uprchlíků v Srbsku je už řadu měsíců přibližně stejný, nicméně příprava na zimu nebo řešení nastalé situace neprobíhalo,” doplňuje Petrilák.

Dalším důvodem, proč někteří uprchlíci odmítají přesun do oficiálních táborů, je strach z deportace do Makedonie. “Zatím neoficiálně se mluví o řadě případů, kdy srbská policie odvezla skupinku uprchlíků z kempu na makedonské hranice, odebrala jim dočasné srbské doklady a donutila je přejit na makedonskou stranu.” popisuje Petrilák. Srbské lidskoprávní organizace odhadují, že takto bylo deportováno do Makedonie a Bulharska od září až 700 lidí. Organizace Humans Right Watch vydala v minulých dnech zprávu o násilném vracení uprchlíků z Chorvatska zpět do Srbska bez možnosti požádat o azyl na chorvatském území. Je zdokumentováno několik případů zbití a okradení uprchlíků policií na chorvatské straně hranice.

Situace v Řecku: úřady nedokáží využít peníze z EU na pomoc migrantům

Situace uprchlíků v Řecku je na mnoha místech také kritická, chybí vytápění, elektřina či dostatečná strava. Řecké úřady neumí využít zdroje, které jim uvolnila Evropská unie na pomoc migrantům a na zvládnutí humanitární krize. Z necelých 300 milionů EUR z evropského Fondu pro Azyl, migraci a integraci zatím dokázaly vyčerpat jen asi 2 %, z dalších vnitřních fondů, kde je připraveno přes 200 milionů EUR bylo zatím využito jen asi 25 %. I to je důvod, proč jsou podmínky v Řecku pro uprchlíky v tomto počasí tak nevyhovující.


Dobrovolnický blog: Světlo v mlze aneb Jsme opět v Srbsku

,,Kubo, vstávej, musíme zachránit svět!´´, budí mě před sedmou ranní s úsměvem koordinátor Honza. Mám sto chutí poslat Honzu i celý svět na patřičná místa, nicméně vstávám a zjišťuji, že zbývá pět minut do odjezdu. Rychle navštívím koupelnu, z kuchyně si beru na snídani dva banány a o chvíli později vyrážíme. Mlhovky našeho Renaultu ztěžka prozařují hustou mlhu, tak typickou pro zdejší rovinatý kraj. Cestu však známe nazpaměť, a tak jsme za půl hodiny na místě – u velkého bývalého motelu v Adaševci.

img_20161031_160359

Tento opuštěný motel u dálnice byl během loňské zimy přebudován na tranzitní centrum a momentálně zde přebývá zhruba tisíc běženců. Rodiny s dětmi bydlí ve starých pokojích, muži ve velkých stanech za motelem. Denně má jen několik z nich šanci na pokračování v cestě dále do Evropy. Přednost mají rodiny s dětmi a ti, kteří již mají příbuzné v některém z evropských států.

,,Dobro jutro!´´, zdravíme na recepci a zapisujeme svá jména do seznamu humanitárních pracovníků, kteří zde působí. Na bundy si připínáme identifikační kartičky s výrazným nápisem Czech team. Jako vždy si přitom vzpomínám, jak jsme před rokem tato dvě slova začali psát fixou na své reflexní vesty – tehdy se vlastně zrodila celá tato iniciativa. Situace je však oproti loňskému roku odlišná a jiná je i náplň naší práce.

Vloni kolem nás procházeli tisíce běženců denně, nyní se každý den setkáváme se stejnými lidmi. Tehdy jsme rozdali stovky pytlů s oblečením, dnes zajišťujeme chod prádelny, kam si mohou běženci přijít vyprat. Před rokem jsme na větrném hraničním přechodu rozdávali promrzlým dětem pláštěnky a teplý čaj, teď jim pomáháme s výukou angličtiny.

14708003_1294698087242289_6599283734695034471_o

Dění v motelu zaštiťuje Srbský komisariát pro uprchlíky a migraci, což je vládní organizace, která má na starost veškeré záležitosti spojené s migrací v Srbsku a to už od dob válek v Jugoslávii. S pracovníky komisariátu máme vřelé vztahy. Dobře si pamatují, jak platní byli naši dobrovolníci před rokem. Máme tedy jejich důvěru a obvykle se s nimi bez problémů na všem dohodneme.

Práce v prádelně se dnes ujímají Hasan a Tara – Američané studující v Brně, kteří nám přijeli na pár dnů pomoci. Koordinátor Honza odjíždí na sérii schůzek, s cílem vyjednat pro Czech team přístup do dalších srbských běženeckých kempů. Mě si odchytne jeden z pracovníků komisariátu a pověří mě distribucí vypraných dek a prostěradel.

Jelikož se noční teploty blíží nule, je především o deky velký zájem. Běženci však rychle pochopí, že historkou o tom, jaká je jim v noci zima, sice získají můj soucitný pohled, nikoli však deku navíc. Jak napsal Karel Čapek – spravedlnost musí bejt. Poté za mnou přichází místní uklízečky s tím, že potřebují plastové pytle. Jelikož jich máme nazbyt, tak jim věnuji několik balení. A protože vím, jak cenné jsou dobré vztahy s pracovníky jiných organizací, jdu jim pomoci s úklidem. Když nás vidí přihlížející běženci, tak sami od sebe poprosí o rukavice a uklízejí s námi. Uklízečky mi poté za pomoc slíbí domácí pálenku, na což potěšeně reaguji darem dalších balení plastových pytlů.

Za celý den vystřídám několik různých činností. Chvíli si dokonce s běženci zahraju volejbal na zdejším provizorním hřišti a zbude i čas na to, jít za dětmi do dětského koutku.

14882333_1308218572556907_7493940350437250479_o

Výhodou současného stavu je, že máme nyní více času s lidmi na útěku mluvit a lépe tak poznat jejich příběhy. Když jdu kouřit před motel, prakticky pokaždé se dám s někým na chvíli do řeči. Jako dobrovolníci z ,vysněné Evropy´´ jsme zde mimo jiné vítaným zpestřením. Někteří lidé tu přebývají již několik měsíců a jednotvárnost pomalu plynoucích dnů je pro ně ubíjející. Vyhlídky na změnu jsou navíc zastřené rouškou byrokratického tajemství a kromě pár šťastlivců nikdo neví, co a kdy s ním bude dál.

Také dnes vycházím před motel a hledám někoho, kdo kouří. Všímám si opodál stojícího černocha a zamířím k němu.

,,Čau, nemáš prosím tě zapalovač?´´

,,Jasně.´´ přikyvuje a ihned mi zapaluje cigaretu. Všímám si přitom, že mu na malíčku chybí dva články prstu.

,,Díky, co se ti stalo?´´

,,No, kouřil jsem…´´, odpovídá s úsměvem. Když vidí můj zmatený výraz, tak pokračuje.

,,To víš, já jsem ze Somálska. Když jsem si jednou zapálil na ulici, zahlídla mě skupinka hlídkujících islamistů. A ti kouření dost brutálně potírají. Ještě než cigáro odhozené na zem dohořelo, byl jsem bez prstu. Mačeta je holt o něco rychlejší než rakovina.´´

Nevím, jestli reagovat smíchem nebo lítostí, naštěstí však mluví dál.

,,Potom mi řekli, že jestli mě ještě někdy uvidí s cigárem, useknou mi celou ruku. A to víš, já jsem silný kuřák. Tak jsem si řekl, že tady už prostě zůstat nemůžu.´´, pokračuje s úsměvem.

,,Ještě ten večer jsem se rozloučil s rodiči. Ti to chápali – už dlouho chtěli, abych ze Somálska odešel. Druhý den jsem vyrazil a od té chvíle jsem už skoro jeden rok na cestě. Teď jsem šťastný, že jsem v Evropě. A hrozně moc doufám, že dostanu šanci tady žít.´´

Na rozloučenou mu popřeji hodně štěstí a dávám mu několik cigaret s tím, že tady je může bez obav o své končetiny vykouřit třeba všechny naráz. Když se za ním poté ohlížím, tak vidím, že darované cigarety rozdává okolo stojícím běžencům.

Kolem šesté večerní se jdu podívat do prádelny a s potěšením zjišťuji, že zde mají pro dnešek téměř hotovo. O chvíli později se vrací koordinátor Honza s tím, že máme povolení distribuovat hygienické potřeby v dalším kempu a že jsme zároveň byli požádáni o zajištění noční služby ve stanech. Mám z jeho diplomatických úspěchů radost. Nicméně brzy mi dojde, že máme pouze pět dobrovolníků, z nichž dva zítra ráno odjíždějí domů a noví jsou v nedohlednu. Jelikož se nám však během uprchlické krize podařilo vyřešit daleko náročnější problémy, tak úvahy nad personálním deficitem odkládám na neurčito.

Když se večer konečně vracíme do našeho dobrovolnického domku, jsme všichni unavení. Ale až nás zítra bude Honza budit s tím, že je třeba zachránit svět, tak opět vstaneme do mlhavého rána. Protože čím hustší a neproniknutelnější mlha je kolem nás, tím větší smysl má každé světlo v ní. A my se budeme za všech okolností snažit lidem na útěku svítit co nejlépe.

Autor: Jakub Adámek

Pokud chcete také pomoci a chcete se také zapojit jako dobrovolník, kontakujte nás skrze registraci na forum.plnu.cz nebo na mailu dobrovolnici@plnu.cz. Sdílejte zprávy z našeho Facebooku. Nebo nás podpořte finančně: