Výstava k ročnímu působení českých dobrovolníků

2. září jsme v Praze v prostorách Venuše ve Švehlovce na Žižkově představili výstavu dokumentující rok působení českých dobrovolníků, kteří pomáhali uprchlíkům na jejich strastiplné cestě Evropou za nadějí. Autoři fotografií jsou Jan Skalík, Marek Duranský, Jana Plavec, Dano Szabo, Martin Křivánek a Marcela Janáčková – kteří také na místech, kde Czech team zasahoval, pomáhali. Jejich snímky doprovází komentáře dalších dobrovolníků.

Výstava bude k vidění ve Venuši ve Švehlovce ještě 17. září na akci Zažít město jinak. Poté bude k vidění v Liberci a od poloviny října v Brně a před Vánoci opět v Praze. Další umístění je i na vás – rádi ji zapůjčíme a pomůžeme i s organizací besedy nebo přednášky.

Ozvěte se nám na media@plnu.cz nebo nás kontaktujte na Facebooku.

plnu-20-of-58plnu-48-of-58plnu-3-of-58plnu-5-of-58plnu-13-of-58plnu-16-of-58

TZ- Rok činnosti českých dobrovolníků

Praha, Brno 31.8. 2016 – V sobotu 3. září to bude rok, co se začali organizovat čeští dobrovolníci. Situace na hranicích evropských států se od té doby příliš nezměnila: je zde nutné pomáhat a Czech team tam stále působí. Jako připomenutí roku činnosti se v pátek 2. září v Praze uskuteční výstava věnovaná právě dobrovolníkům z ČR a dobrovolníci vyhlašují 3. září 2016 Dnem dobrých skutků. Čechů vyjelo na hranice už více než tři a půl tisíce – momentálně působí především v Srbsku.

Vernisáž fotek Czech teamu

V pátek 2.9. v 18:00 se ve sluji pro novodobé umění, Venuši ve Švehlovce na Praze 2, uskuteční vernisáž fotografií, které dokumentují všechna místa, kde čeští dobrovolníci působili. Fotografie jsou doprovázené komentáři samotných dobrovolníků. Popisují jejich motivace pomoci, činnosti, které na místě dělali, a také jejich vzkazy obyvatelům Česka. Cílem není jen poděkovat těm třem tisícům lidí, kteří v zahraničí pomáhali osobně, ale také mnoha desítkám tisícům lidí, kteří se podíleli a dále podílejí na finančních a materiálních sbírkách. “O snímky jsme poprosili právě lidi, kteří na místě sami pomáhali. A sešlo se jich stovky. Vybírali jsme takové, které ilustrují to, co si sami pamatujeme.” doplňuje Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku. Vernisáž uvede jeden z fotografů a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík. Výstava vznikla díky charitativnímu představení divadelního souboru 11:55. Tímto jim děkujeme!

Den výročí 3. září 2016 vyhlašujeme Dnem dobrých skutků!

Chceme ukázat, že pomáhat je normální – a že soucit má místo v našich životech, nejenom těch pár dní nebo týdnů na Balkáně, ale pořád, každodenně a při všech těch malých příležitostech, kdy je možné ho projevit. A také vzkázat těm, kteří nám neustále podsouvají, že pomáháme jen cizím a ne doma, že to tak není. Naopak: většina lidí, kteří vyjeli pomoci nebo přispěli, pomáhají dále i ve svém okolí,” vysvětluje Marie Heřmanová, mluvčí iniciativy Pomáháme lidem na útěku. Vyzvali jsme proto všechny, ať tento den ukáží, že empatie je bez hranic. “Udělejte dobrý skutek a pošlete nám fotku – umyjte babičce okna, navštivte domov důchodců, kupte snídani bezdomovci, jeďte na Balkán nebo zůstaňte doma s někým, kdo bude rád, že mu věnujete čas – prostě dejte vědět, že se nebojíme a nebudeme bát pomáhat. Nechceme se chlubit, chceme inspirovat.” doplňuje Heřmanová. Fotky a posty s hastagem #pomahame mohou poslat lidé na zeď události.

subotica-105

Aktuální situace na hranicích Evropy

Přestože je Balkánská trasa oficiálně uzavřena a v Řecku jsou téměř všichni uprchlíci ve státních armádních táborech, situace stále není stabilizována. Přísun nových uprchlíků na řecké ostrovy z Turecka se sice na čas zpomalil, ale nezastavil: v pondělí 29.8. připlulo přes 400 lidí, průměr je cca 100 lidí denně, což je nárůst oproti červenci, kdy průměrně připlouvalo 60 lidí denně. “Z řeckých táborů navíc přicházejí znepokojující informace o nedostatku hygienických potřeb, jídla, možnosti ubytování – někde lidé na útěku bydlí jen ve stanech na betonových deskách – i o nepřijatelném chování zaměstnanců v kempech,” dodává Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku.

V rámci relokačního programu bylo z Řecka přesunuto zatím pouze asi dva a půl tisíce lidí a oficiální registrací prošlo necelých třicet tisíc lidí s tím, že v Řecku se podle údajů UNHCR zdržuje téměř šedesát tisíc uprchlíků.

Neutěšená a beznadějná situace v Řecku i v Turecku nutí další a další uprchlíky spolupracovat s pašeráky, kteří kvůli uzavřeným a hlídaným hranicím zvýšili své ceny. Cesta z Řecka do srbského Bělehradu tak nyní stojí asi 3 000 EUR na osobu.

470bbcaf-f9bc-45b3-a4eb-d6cd75310fc3V Srbsku se v současné době zdržuje asi tři až čtyři tisíce uprchlíků. Stovky z nich jsou v Bělehradě, kde se jim snaží i přes komplikace od srbských úřadů pomáhat neziskové a dobrovolnické organizace. Na srbsko-maďarské hranici čeká na vstup do Maďarska něco přes tisíc lidí. “Vzhledem k tomu, že Maďarsko přijímá 15-30 uprchlíků denně, jsou čekací doby v řádech týdnů, navíc rodiny s dětmi mají prioritu, takže muži bez rodin téměř nemají šanci. Uprchlíci musí čekat v okolí tzv. tranzitních zón, kde jsou závislí na pomoci humanitárních organizací a dobrovolníků – zde už několik týdnů pomáhají také čeští dobrovolníci.” popisuje Petrilák. Srbsko-maďarská hranice je také hlavním místem, kde nyní působí čeští dobrovolníci. “Jenom v červenci jsme nakoupili materiální pomoc a jídlo za 10 000 Kč. Moc děkujeme všem dárcům, kteří svými pravidelnými i jednorázovými příspěvky na náš transparentní účet umožnili, že můžeme reagovat flexibilně na situaci a nakupovat, co je potřeba. Teď to bylo kromě jídla a hygienických potřeb třeba také nádobí pro dobrovolníky, aby měli v čem připravovat jídlo,” říká předsedkyně iniciativy Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

Další akce k ročnímu působení Czech teamu

Výročí připomíná i další fotografická výstava „Lidé na cestě“. Výstava bude během nadcházejícího roku putovat po moravských a českých městech, v říjnu bude mít vernisáž v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kompletní výstavu, kterou je možné shlédnout na jejím webu www.lide-na-ceste.cz, doprovází i vydání publikace stejného jména a veřejné debaty v rámci vernisáží. Výstava připomíná, že ačkoliv uprchlíků do Evropy nyní přichází méně, neměli bychom kvůli tomu zapomínat na podmínky, v kterých se nyní ocitají, ani na příčiny, které lidi na tuto nucenou cestu z jejich domovů vedou. Součástí výstavy tak například jsou i informace o nečekaných souvislostech změny klimatu.  

Autor a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík říká: „Focení pro mne bylo způsobem, jak se během dnů strávených na Balkáně odreagovat. Doufám nicméně, že snímky můžou zprostředkovat zkušenost, kterou si díky pomoci uprchlíkům odnesly na tři tisíce Čechů. V Česku totiž téměř žádné uprchlíky nemáme a statistiky naznačují, že se jich lidé bojí do velké míry i kvůli tomu, že se s nimi téměř nikdy nepotkali.“  

6e1462f6-e472-476b-a12d-8edb852a087464329dd5-0eba-4d10-b468-7479620463cb

Prohlášení dobrovolníků k výročí vzniku Czech Teamu: #pomahame

Jsme lidé různého věku, názorů, povolání i zájmů. Spojuje nás ale jedno: myslíme si, že pomáhat lidem v nouzi je normální a správné, a proto nás situace uprchlíků tak blízko našich hranic nenechává lhostejnými. Jsou nás tisíce a často se mezi sebou ani neznáme, ale jedno víme všichni jistě: to, že se našlo tolik Češek a Čechů, kteří odmítli sedět doma a stěžovat si na politiky a rozhodli se sami pomoci, je pro nás v posledním roce tím největším úspěchem a důvodem, proč můžeme být hrdí na svou zemi.

Víme, že současná situace nemá žádné jednoduché řešení. Nejsme vítači ani sluníčkáři, někteří z nás sdílejí podobné obavy jako většina obyvatel. Rozhodli jsme se však aktivně jim předcházet. Nechceme nečinně přihlížet, ale jednat. Jsme přesvědčení o tom, že solidarita, ochota pomáhat si a schopnost se navzájem respektovat navzdory zjevným rozdílům jsou tím, co nás činí lidmi a co nás odlišuje od těch, kteří uprchlíky vyhnali z domovů.

Za uplynulý rok jsme toho viděli a zažili mnoho: pomáhali jsme lidem, kteří trpěli žízní, hladem a nemocemi a byli na smrt vyčerpaní. Stáli jsme tváří v tvář uprchlíkům, kteří byli zoufalí a někdy i agresivní. Snažili jsme se zahřát uprostřed noci promrzlé děti a uklidnit jejich vyděšené rodiče. Hledali jsme ztracené lidi v polích. Stáli jsme čelem policejním obuškům a slznému plynu, ale také jsme pomáhali policistům z mnoha zemí Evropy, které jejich vlády poslaly  často v minimálních počtu na hranice. I díky této spolupráci se často situace tam, kde byli dobrovolníci, nevyhrotila ve větší tragédii. V zimě, vedru, v dešti i v bahně jsme se snažili o jediné: abychom my domácí i ti, kteří na hranice Evropy připutovali dlouhou a nebezpečnou cestou, zůstali lidmi a podle toho se k sobě chovali. Ti z nás, kteří nemohli pomáhat za hranicemi, přispěli nemalými částkami či materiálními dary do sbírek. A podporovali ze zázemí kolegy, kteří vyjeli do terénu. Získali jsme tisíce zážitků a zkušeností a všechny nás přesvědčily o jediném: nebojíme se a nebudeme se bát pomáhat lidem v nouzi.

Nebojte se ani vy. Podejte pomocnou ruku tam, kde je to potřeba – a zdaleka to není jen na balkánských hranicích. Rozhlédněte se, překonejte strach a přidejte se k nám. Buďme lidmi – a nebojme se proto pomáhat druhým.

 

TZ: Stovky uprchlíků čekají i týdny na maďarsko-srbské hranici

subotica-106Balkánská uprchlická trasa je sice od března oficiálně uzavřená, na cestě jsou ale stále stovky lidí – jak již čeští dobrovolníci upozorňovali dříve, situace nahrává především pašerákům. Stovky lidí teď čekají především na srbsko-maďarské hranici u města Subotica. Část jich přichází z Řecka přes Makedonii, část pevninskou trasou z Turecka přes Bulharsko a srbský Dimitrovgrad. “V současné chvíli mapujeme situaci u hraničních přechodů Horgoš a Kelebija. Na místo jsme vyslali koordinátora, který dovezl také část našich sbírek a na místě zakoupil potřebné deky, spacáky a stany za peníze, které nám dárci posílají na účet”, přibližuje situaci Zuzana Lenhartová, předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku.

“Jeden kemp je přímo u hranic v Horgoši, kde je necelých 500 lidí, další v tranzitním území hraničního přechodu Kelebija (cca 200 lidí). Lidé si tam vytvořili provizorní tábor ze stanů a dek od dobrovolníků. Čekají tu totiž týdny, někteří i třeba měsíc, než projdou přes hranice. Třetím místem, kde působí mezinárodní dobrovolníci a UNHCR, je autobusové nádraží v Subotici,” popisuje Jan Zeman, koordinátor Pomáháme lidem na útěku. “Tam každý večer přijíždí autobusy z Bělehradu a čekají taxikáři, kteří uprchlíky za přemrštěnou cenu vozí těch 7 kilometrů k přechodu,” dodává Zeman.

subotica-104Už delší dobu jsme dostávali zprávy, že situace se tam zhoršuje: lidé čekají hodiny, někdy dny, nemají dostatek jídla, pitnou vodu, přístup ke zdravotní péči – a navíc k nim nepustí nikoho, kdo by byl ochotný pomoci,” vysvětluje analytik spolku Pomáháme lidem na útěku Dalimil Petrilák. Czech team se proto rozhodl vyslat na místo vlastního zástupce.

Lidé na srbsko-maďarské hranici zůstávají několik týdnů proto, že hranice je oficiálně zavřená a maďarská policie pouští do země jenom přibližně 15 – 20 lidí denně. Do tranzitních zón nemají přístup neziskové organizace (až na výjimky jako je Červený kříž) ani dobrovolníci. V Subotici je i oficiální tábor, kde průměrně přebývá okolo 300 osob. Na nádraží v Subotici přijíždí denně desítky lidí autobusy z Bělehradu a Dimitrovgradu. Také tam dobrovolníci rozdávají hygienické potřeby, deky a jídlo. Vzhledem k horkému počasí ale začíná být přežívání v těchto podmínkách náročné. Není tu ani dostatečná lékařská péče. “Někteří tu čekají už několik týdnů, další se pokouší dostat přes hranice na jiných místech, ale to je velmi nebezpečné. Jsou tu i děti bez doprovodu. Například dvanáctiletý Afghánec už se zkoušel dostat přes plot údajně šestkrát, nohy má pokousané od psů,” popisuje situaci na místě Zeman.

“S první skupinou českých dobrovolníků jsme poslali i deky, spacáky, oblečení a hračky pro děti, a také   přibližně třicet tisíc korun ze sbírek. Na místě se za to nakoupily další deky, spacáky a hlavně stany,” vypočítává Zuzana Lenhartová.subotica-105


Šampony a boty míří do uprchlických táborů v Řecku. Děkujeme dárcům!

Nakupujeme a rozdáváme. Díky našim dárcům se daří sklad v Polykastru u Idomeni plnit nejenom z materiálních sbírek. Tábor v Idomeni se sice vylidňuje, ale po domluvě s řeckou stranou dodáváme i do armádních kempů. Včera jsme nakoupili třeba 330 šamponů a 398 žabek (je tu stále tepleji) – za více než 28 tisíc Kč. Míří do táborů Filipiada, Diavata, Chalkero a Alexandreia. Za dalších téměř 35 tisíc Kč ze sbírky jsme v ČR nakoupili i 60 kilo šamponů proti vším. Vzhledem k hygienickým podmínkám v táborech jsou bohužel hodně žádané – a u nás o dost levnější než v Řecku. Děkujeme vám všem, co pomáháte.P1050467DSC_0452-2DSC_0448-2
DSC_0441
DSC_0368


TZ – Police vyklízí tábor v Idomeni, armádní tábory na to nejsou připraveny


Idomeni, 24. Května 2016 – Řecká policie dnes začala vyklízet provizorní uprchlický tábor u vesnice Idomeni na severu Řecka. Čeští dobrovolníci jsou stále na místě. Policie celkem plánuje do konce května odvézt do oficiálních armádních táborů přes 7 tisíc uprchlíků. Vyklízení probíhá poklidně, z kempu odjíždí přibližně pět autobusů za hodinu. Řecká policie avizovala, že proti lidem v kempu nehodlá používat násilí. Problémem ale zůstává, že armádní tábory, kam jsou uprchlíci přesouváni, nemají dostatečnou kapacitu a nesplňují základní hygienické standardy – proto uprchlíci dosud zůstávali přimo u hranic v Idomeni.

Armádní tábory, které byly otevřeny v posledních deseti dnech a kam Řekové plánují uprchlíky z Idomeni přemístit, jsou dle dobrovolníků i UNHCR v nepřijatelném stavu. Podmínky pro život v nich jsou výrazně horší než v provizorním kempu Idomeni, jak potvrzují čeští koordinátoři Pomáháme lidem na útěku, kteří nové kempy navštívili.

“V táboře Sindos, kde je již nyní přibližně 500 uprchlíků, není zavedena pitná voda. Do budov, kde mají uprchlíci bydlet, na několika místech zatéká, kolem budov jsou nebezpečné hromady kovového šrotu. Přístup k lékařské péči v těchto nových táborech je naprosto minimální, pouze několik hodin týdně. Navíc strava, poskytovaná armádou, se skládá z jednoho, stále stejného a navíc velmi nekvalitního pokrmu,” říká koordinátorka Marcela Janáčková ze spolku Pomáháme lidem na útěku.

Několik nových kempů bylo otevřeno navzdory odmítavému stanovisku UNHCR, podle kterého tábory nesplňují ani potřebné minimální standardy. “Vzhledem k tomu, že mezi uprchlíky je více než třetina dětí, považujeme podmínky v těchto nových oficiálních táborech za zcela nepřijatelné a v porovnání s provizorním kempem v Idomeni za řádově horší,” říká předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

V oblasti poblíž makedonských hranic i po vyklizení Idomeni zůstanou další čtyři tisíce lidí. Čeští dobrovolníci budou nadále pokračovat ve vedení centrálního skladu materiální pomoci a zásobování oblasti kolem Idomeni. Před několika týdny začal Czech team dodávat potřeby také do armádních kempů.


Problémová situace v Řecku oživila pašerácké cesty do Evropy

Praha, Brno, Idomeni, 5.5.2016 – Na řecko-makedonské hranici u vesnice Idomeni stále stojí stanové město pro 10 tisíc lidí, jehož obyvatelé tráví čekáním na vysvobození z bezvýchodné situace už několikátý týden. Hranice mezi Řeckem a Makedonií se zavřela 8. března a od té doby se situace lidí uvízlých v Řecku mění spíše k horšímu. Mluví se o přesouvání lidí z improvizovaného kempu v Idomeni do armádních táborů v okolí.“Podmínky tam zatím nejsou dobré – ale i my se snažíme spolupracovat na tom, aby se zlepšily. Zůstávat v Idomeni není udržitelné, přichází stále více pašeráků a celkově to už není bezpečná a udržitelná situace,” říká koordinátorka Marcela Janáčková ze spolku Pomáháme lidem na útěku.

Celkem je nyní v Řecku 54 tisíc migrantů, z toho 8 tisíc na ostrovech. Podle dat UNHCR je zde přibližně 43 % Syřanů, 25 % Afgánců a 16 % Iráčanů, mezi další národnosti patří například Pákistánci nebo Palestinci. O jejich situaci, která je v tuto chvíli téměř bezvýchodná, se přitom příliš nemluví. Legální cestou z Řecka by pro tyto lidi bylo zažádat v Řecku o azyl, případně o zařazení do relokačního programu, v rámci kterého by mohli být převezeni do některé z členských zemí EU a tam žádat o azyl.

V praxi ale ani jedna z těchto možností příliš nefunguje – podle schváleného relokačního schématu se možnost relokace vztahuje jenom na ty, kteří mají více jak 75% šanci uspět v cílové zemi s žádostí o azyl (na základě dat Eurostatu). Do tohoto limitu se momentálně “vejdou” pouze Syřané, Eritrejci a Iráčané. Například tisíce Afghánců, pro něž je cesta domů nemožná, tak nemají jinou šanci než se pokusit zažádat o azyl v již tak přeplněném Řecku, které nestíhá žádosti zpracovávat. Jejich osudem je tedy pravděpodobně – pokud se nic nezmění – čekat v nejistotě.

Jak o relokaci, tak o azyl je navíc nově nutné žádat skrz pohovor přes Skype. “Každý uprchlík musí zavolat přes Skype na úřad, aby si domluvil schůzku s úředníkem. Úřední hodiny pro tyto objednávky jsou ale jen několikrát týdně na pár hodin, přičemž spojení často nefunguje. Termín, který šťastlivci dostanou, je také v většinou za 4-8 týdnů. K pohovoru se pak musí dostavit na úřad například do Soluně nebo Atén – což je pro lidi z Idomeni často nereálná cesta,” popisuje současnou situaci Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku, “Navíc od úvodního pohovoru to trvá v průměru 4-6 měsíců, než úředníci rozhodnou.” Celý systém je tak neefektivní a pomalý a leží na bedrech oslabeného Řecka, které samo nemá šanci situaci zvládnout. Ze slíbených 400 evropských úředníků zatím do Řecka dorazilo jen 67, z toho navíc většina na řecké ostrovy.

Čeští dobrovolníci pomáhají v Idomeni i okolí

Více než 10 tisíc z celkového počtu uprchlíků v Řecku pak stále zůstává v improvizovaném táboře v Idomeni, kde působí i čeští dobrovolníci. Mají zde na starosti centrální sklad materiální pomoci a zapojují se také do činnosti dalších dobrovolnických skupin – například do práce s dětmi, činnosti kulturního centra a školy, pomoci při základním lékařském ošetření. “Tábor v Idomeni je sice neoficiální, tedy vedený dobrovolnickými organizacemi a neziskovami. Přesto jsou zde ale lepší podmínky, než v některých oficiálních táborech, které momentálně i v blízkosti Idomeni buduje řecká vláda. Stává se, že uprchlíci čekání na hranici vzdají a odejdou do některého z těchto táborů – ale pak se vrátí sem, protože tady mají alespoň zajištěné základní životní potřeby a hygienický standard,” vysvětluje Marcela Janáčková.

Např. ve staré industriální zóně u Soluně nyní vznikly tři tábory s kapacitou 9 000 lidí.“Podle našich informací ale jsou podmínky v nich tak nevyhovující, že například UNHCR tam odmítá posílat lidi. V mnoha chybí základní lékařská péče. Nevíme tedy, kdy do nich lidé budou moci odcházet”, dodává Marcela Janáčková. “Zároveň se snažíme s těmito kempy spolupracovat, např. vybavujeme školy či kuchyně materiálem z našeho skladu. Situace pro uprchlíky v Idomeni přestává být bezpečná, je v zájmu všech, aby se podmínky v těchto oficiálních táborech co nejdříve zlepšily”, dodává.

Čeští dobrovolníci se kromě řízení centrálního skladu (kam ve spolupráci s firmou Isolit-Bravo v minulém týdnu vypravili kamion se sbírkami z České republiky) věnují i pomoci se zdravotnickou péčí. V Řecku ji zaštiťují především Lékaři bez hranic, jejich kapacity a možnosti jsou ale nedostačující. “Problémem je i dostat lidi do nemocnic, kde berou jen urgentní případy – přitom je tu hodně lidí, kteří potřebují péči – lidé s chronickými problémy, nádory, po infarktech a mrtvicích, postižené děti, lidé s vyhřezlými ploténkami nebo po úrazech. Problémem je i přístup ke gynekologické a porodní péči,” popisuje Markéta Horská, dobrovolnice a lékařka, která v Polykastru začala provozovat sklad léků, ”často chodíme do lékáren a nakupujeme léky – na tlak, na cukrovku, na srdce a podobně. Chceme se teď také více zaměřit na armádní tábory, kde je často přístup ke zdravotní péči takřka nulový.” I proto vyzýváme lékaře/lékařky, sestry a další zdravotníky, kteří mohou, aby do Řecka vyjeli pomáhat. Situace se totiž stále nelepší a mnoho lidí zdravotně strádá.

Neprůhledné a zdlouhavé legální procesy nahrávají pašerákům lidí

Situace se výrazně zhoršuje také na maďarsko-srbské hranici. Jenom v dubnu přišlo ze Srbska do Maďarska přibližně 3 200 migrantů. Většina z nich skončí v tzv. tranzitní zóně přímo na hranici (která je ale oficiálně zavřená). Kapacita těchto zón je zcela nedostačující, maďarští úředníci vyřizují žádosti přibližně 40 lidí denně, ostatní musí čekat na srbské straně hranice, kde jim není dovoleno postavit stan, nejsou zde žádné toalety ani zdroj pitné vody. Lidé v těchto podmínkách čekají někdy i dva týdny, než na ně přijde řada.

“Máme zprávy z místa, že policie a armáda se nechovají zrovna vybíravě. Plot na maďarsko-srbské hranici je navíc na řadě míst poškozen, což nahrává pašerákům nabízejícím nelegální přechod hranice. V Maďarsku zároveň operuje mnoho policistů v civilu, kteří na nádražích, ve vlacích i ve veřejném prostoru vyhledávají migranty a zatýkají je. Finsko proto například přestalo Maďarsko považovat za bezpečnou zemi, kam lze migranty v vracet v rámci dublinského systému”, říká Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku.

Místní dobrovolnické skupiny se snaží poskytovat alespoň základní pomoc, ale protože uprchlíci jsou rozptýleni na velké ploše, je to velice obtížné.



Vyzýváme lékařky, zdravotní sestry, porodní asistentky

IdomeniUprchlická krize v Řecku nekončí. V nejhorší situaci v táborech v okolí Idomeni jsou jako obvykle těhotné ženy a ženy po porodu, předporodní a poporodní péče na místě prakticky neexistuje. V táboře panují tragické hygienické podmínky. Ženy se vracejí do tábora pouhých několik dní po porodu s žádnou nebo nedostačující výbavou pro novorozeně. Proto vyzýváme lékařky, porodní asistentky či zdravotní sestry, aby zvážily své zapojení, dokud řecká vláda tento improvizovaný tábor nezruší. Konkrétní informace podáme na emailu petra.quirke@plnu.cz nebo na telefonu 605471465.

Photo credit: Iva Zimová

 



Aktuální situace v Řecku a na Balkánské trase

Idomeni, Šid, Lesbos – 29.3.2016 – Čtyři desítky Čechů pomáhaly přes velikonoční svátky v řeckém Idomeni. Na místě je už třetí týden koordinuje Jan Zeman z organizace Pomáháme lidem na útěku, stabilně zde fungoval a bude fungovat přibližně dvacetičlenný tým. “Staráme se především o centrální sklad humanitární pomoci a sbírek pro celou oblast Idomeni a okolí. Ty pak další desítky dobrovolníků – i z jiných organizací – distribuují podle potřeby v táboře. Pokud tu máme lékaře, pomáháme s poskytováním základního ošetření.” popisuje činnost Czech teamu Zeman.
Celý text

Čeští dobrovolníci pomáhají už půl roku, situace je nyní krizová hlavně v Řecku

Dnes je to přesně 6 měsíců od chvíle, kdy do Maďarska vyrazila první dobrovolnická posádka z České republiky. Shodou okolností se v ten samý den vypravila Monika Horáková na pražské Hlavní nádraží s pytlem rohlíků pro případ, že by dorazili uprchlíci z detencí. Dobrovolníci si připomínají tuto událost happeningem „Jsme tu: pomáháme a jsme vidět“.
Celý text