TZ: Situace na řecko-turecké hranici: čísla příchozích nejsou závratná, obyvatelé řeckých ostrovů se bouří, ostrov Lesbos hlídá armáda

Spolek Pomáháme lidem na útěku, který aktivně působí na celé Balkánské trase od roku 2015, podrobně a zblízka sleduje situaci na turecko-řecké pozemní hranici i na řeckých ostrovech. Jsme v kontaktu s dobrovolnickými skupinami, novináři i pracovníky neziskových organizací přímo na místě. Níže přinášíme shrnutí nejdůležitějších události, pro více informací se nám prosím neváhejte ozvat. Pravidelné updaty a shrnutí aktuální situace publikujeme také na naší facebookové stránce

  • V neděli 1.3. potvrdil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, že efektivně ukončuje dohodu mezi EU a Tureckem a nebude nadále hlídat tureckou stranu hranice. Řecká vláda oficiálně požádala o pomoc agenturu Frontex, řecký ministr zahraničí odvolal řeckého velvyslance v Turecku. Ve večerních hodinách Řecko oznámilo, že pozastaví procesování nových žádostí o azyl minimálně na měsíc. Erdogan skrze turecká média tvrdil, že k řecké hranici cestuje minimálně 70 tisíc lidí, podle zpráv z místa je ale počet mnohem nižší – odhadem 15 – 20 000 lidí, které k hranici organizovaně přepravily turecké autobusy za velké pozornosti tureckých médií.
  • Na řecké ostrovy přicestovalo během neděle 750 lidí – jedná se o nadprůměrné číslo, nicméně nijak závratné. V předchozích dnech (sobota, pátek) počet příchozích nepřevýšil průměr (cca 200 lidí denně). Předpověď, že na řecké ostrovy začnou opět připlouvat tisíce lidí, se do této chvíle (pondělí 2.3. odpoledne) zatím nenaplnila. 
  • Svědectví dobrovolníků na místě potvrzují velmi kritickou situaci na ostrově Lesbos, kde se místní obyvatelé již několik dní bouří proti příchodu dalších migrantů. Fyzicky napadeno místními obyvateli bylo několik novinářů, někteří dobrovolníci a šéfka mise UNHCR na Lesbosu. Objevila se i zpráva, že místní obyvatelé zapálili jeden z přijímacích mezitáborů na Lesbosu (zatím nepotvrzeno z oficiálních zdrojů). Několik člunů během dne vyslalo nouzový signál na moři, který však řecká pobřežní stráž mnoho hodin okázale ignorovala – lidé, včetně dětí na palubách se tak dostali do ohrožení života, protože jim nefungoval motor. Místní obyvatelé na Lesbosu také zabránili několika člunům ve vylodění, na přijíždějící migranty (vč. těhotné ženy) pokřikovali, odstrkávali jejich čluny od břehu, policie zdálky přihlížela.
  • V pondělí ráno oznámila řecká armáda, že zahajuje vojenské cvičení za použití ostré munice po celé délce hranice s Tureckem na ostrově Lesbos. Zprávu potvrzují zahraniční reportéři na místě i dobrovolníci. Řecká armáda se tedy chystá střílet přesně do míst, kudy připlouvá většina uprchlických člunů.
  • Z rozhovorů s uprchlíky přímo v Turecku ale vyplývá, že jsou obezřetní a zdaleka ne všichni se vydají okamžitě na cestu, čekají, jak se situace vyvine (potvrzují i Turecká média v rozhovorech s migranty).

Pro více informací kontaktuje: Marie Heřmanová, tisková mluvčí spolku, 603 206 655, media@plnu.cz

Čeští dobrovolníci opouštějí Srbsko po dvou letech práce, s pomocí uprchlíkům ale nekončí

Tisková zpráva, Praha/Brno/Adaševci, 4.12.2017 – Čeští dobrovolníci ukončují svou srbskou misi. Organizace Pomáháme lidem na útěku (PLNU) uzavírá po dvou letech a třech měsících své působení v zahraničí, kde pomáhala uprchlíkům v improvizovaných i oficiálních táborech a na hraničních přechodech. V posledním roce působili čeští dobrovolníci v táborech Adaševci a Principovac v Srbsku. Svoji práci tam nyní předávají do rukou místních organizací.

“Od začátku naší práce v roce 2015 jsme zažili jak úplný chaos, třeba v Röszke na maďarsko-srbské hranici v létě 2015, na přechodu Berkasovo-Bapska na podzim stejného roku, či ve dvacetitisícovém improvizovaném táboře v Idomeni, který vznikl při zavření hranic v Řecku na jaře 2016, tak i práci v oficiálních táborech v Srbsku. Tam stále až do konce roku organizujeme práci českých dobrovolníků a nákupy hygienických potřeb a dalších nezbytností. Nyní je situace na místě poměrně stabilizovaná a tím se vyjíždění lidí z Česka stává sice nadále přínosnou, ale nadstavbovou záležitostí. Zároveň už mohou postupně přebírat práci našich dobrovolníků místní organizace,“ vysvětluje rozhodnutí PLNU jeho předsedkyně Zuzana Lenhartová. „Za tu dobu na tzv. balkánské trase udělali dobrovolníci neuvěřitelnou spoustu práce a pomohli statisícům lidí. Teď ale vnímáme, že je čas předat práci místním. Děti z táborů začaly chodit do místní školy, srbský Komisariát pro migraci už většinu věcí distribuuje sám. Zároveň je pro srbské organizace jednodušší na tuto činnost získat peníze, než je pro nás získávat prostředky v ČR.“

Činnost spolku Pomáháme lidem na útěku tím ale nekončí. Češi, kteří na Balkáně získali zkušenosti s uprchlíky, chtějí své zkušenosti předávat dále. Po celé České republice vznikají výstavy, přednášky, workshopy, pořádají se besedy. Spolek Pomáháme lidem na útěku také pravidelně informuje na svém webu a Facebooku o aktualitách z Balkánské i Středomořské trasy. “Stále jsme v kontaktu s mnoha mezinárodními dobrovolníky a organizacemi a máme tak velmi aktuální informace. Zároveň víme, že ty 4 tisíce lidí, kteří vyjeli za předcházející dva roky pomáhat, a další tisíce těch, kteří přispěli finančně nebo do materiálních sbírek, jsou a budou připraveni, pokud by opět nastala akutní nutnost pomoci – stejně jako koordinátorský tým,” doplňuje Lenhartová. Nadále také ve spolupráci s místními organizacemi budou koordinátoři domlouvat možné působení dobrovolníků, kteří budou mít zájem vyjet. E-mailová adresa dobrovolnici@plnu.cz tak pro všechny zájemce bude fungovat dále.

Dobrovolníci v Srbsku

Od začátku roku 2017 se v Srbsku vystřídalo 279 dobrovolníků, pro většinu z nich to byl první výjezd (73 %). Nejvíce jich letos vyjíždělo z Prahy – 37 %, na dalším místě byl Jihomoravský kraj 18%, ale s tzv. Czech teamem vyrazili pomáhat i Poláci, Francouzi, Američané, Argentinec a Slovinci. Nejstarší letošní dobrovolnici, známé fotografce Ivě Zímové, je 61 let, nejmladší byl osmnáctiletý Vilém Dojiva. Průměrný věk dobrovolníka byl 26 a půl roku. Většinou se jednalo o studenty, učitele, IT specialisty, ale i manuálně pracující.

Dobrovolníci provozující prádelnu v ní strávili dohromady asi 1 320 hodin, průměrně 30 hodin týdně. Na nočních službách ve velkokapacitních stanech, kde uprchlíci přespávají, odsloužili 268 nocí (předcházeli tam konfliktům, pracovali na prevenci sociálně-patologických jevů, nebo prostě jen naslouchali lidem a vytvářeli prostor pro mezikulturní setkávání). Velké množství času, celkem 3 960 hodin, věnovali čeští dobrovolníci také volnočasovým aktivitám pro děti a dospívající. Zejména šlo o kreslení, sport a výuku jazyků, provozovali ale také například školu skateboardingu, skákání na trampolíně pro děti nebo letní kino. To promítalo celkem už 163x. “Začínali jsme na Jen počkej zajíci a Mr. Beanovi, ten má asi největší úspěch, a postupně jsme přecházeli k celovečerním filmům – od Disneyho, Pixaru, ale třeba i Pána prstenů,” popisuje terénní koordinátor PLNU Milan Votypka.

Z naší prádelny se postupně stalo takové malé komunitní centrum. Když bylo málo dobrovolníků, pomáhali uprchlíci, zároveň si tam zvykly přicházet děti, se kterými jsme pak dělali různé volnočasové aktivity.” popisuje Votypka. V rámci toho dobrovolníci dětem rozdali asi 10 beden hraček a plyšáků a spousty sportovního náčiní – míče na fotbal, basketbal, pálky na ping-pong nebo třeba badminton. ”V prádelně vznikla i knihovna, ve které je v současné chvíli 407 knih, 197 učebnic a 107 časopisů. Další asi dvě stovky knih jsme rozdali,” dodává. Všechno vybavení pochází ze sbírky, kterou v České republice PLNU letos uspořádalo.

V Srbsku je stále přes 4 tisíce lidí na útěku

V Srbsku v současné době čeká na svůj další osud asi 4 250 migrantů a uprchlíků (z toho asi 3 950 v oficiálních táborech). 41 % z nich jsou děti, 14 % ženy, 45 % muži, z národnostního hlediska převládají Afgánci (63 %), Iráčané (13 %), Pákistánci (11 %) a Syřané (4 % – zdroj UNHCR září 2017). Na počátku roku 2017 byl počet téměř dvojnásobný – asi 7 800 lidí. Jediná legální možnost, jak se ze Srbska dostat, je v tuto dobu žádost o azyl v Maďarsku, které však přijímá pouze cca 200 lidí měsíčně – čekací doby na seznamech se pohybují v řádech měsíců. Zároveň do Srbska každý měsíc přicházejí stovky uprchlíků nebo migrantů buď přímo z Turecka přes Bulharsko nebo z Řecka přes Makedonii (v říjnu to bylo cca 1 000 lidí). Nutno dodat, že všechny hranice mezi těmito státy jsou hlídány armádou nebo chráněny ostnatými dráty. Tito lidé tak do Srbska přicházejí s pomocí pašeráků za nemalé peníze a tou nejméně bezpečnou cestou.

“Pokud se do statistik podíváme podrobně, zjistíme, že počet lidí v uprchlických táborech se stabilizoval kolem 4 000 – kapacita srbských uprchlických táborů je nyní již dostatečná, například asi 400 dětí uprchlíků už dokonce chodí do srbských škol,” komentuje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Zároveň ale vysvětluje: “Maďarsko přijímá kolem 200 lidí za měsíc a cca 500-1000 lidí do Srbska každý měsíc přijde z jihu, takže je evidentní, že stovky lidí každý měsíc odchází s pašeráky ilegálně dále do Chorvatska nebo do Maďarska. Dá se odhadovat, že jen za rok 2017 takto Srbsko opustilo kolem 5 tisíc lidí, tedy průměrně 10-20 lidí každý den. Navzdory tvrzení evropských politiků se tak ukazuje, že Balkánská trasa není uzavřená, je pouze více nebezpečná. Řešením by samozřejmě bylo umožnit lidem bezpečné způsoby, jak žádat o azyl v zemích EU například už v Řecku nebo Turecku, tím by také vyschla hlavní část příjmů mafie a pašeráků.”

V případě zájmu o další informace nás kontaktujte: Marie Heřmanová, tisková mluvčí, media@plnu.cz, 603 206 655

 

Jak byste řešili uprchlickou krizi? Ptali jsme se politických stran před volbami

Neprodyšně uzavřít hranice, přijímat jenom toho, kdo sám zažádá na území ČR nebo aktivně spolupracovat s dalšími státy EU – přístupy k problematice uprchlictví se napříč kandidujícími politickými subjekty značně liší. Položili jsme stranám 5 otázek, jejichž cílem bylo zmapovat jejich postoje k migraci a uprchlictví a níže přinášíme shrnutí.

Kompletní odpovědi najdete v přehledné tabulce a zjednodušené také v infografice.

Otázky jsme zaslali na tisková oddělení následujících stran: ANO, KDU-ČSL, ČSSD, ODS, TOP09, KSČM, SPD, STAN, ZELENÍ, SPO a Piráti. Kromě Pirátů všechny strany do týdne zaslaly své odpovědi, Piráti ani na urgence nijak nereagovali.

  1. Na otázku “Kdyby se znovu opakovala uprchlická krize z roku 2015, jaká opatření byste podnikli”?, odpovídají všechny strany víceméně podobně – je potřeba tlačit na vnější ochranu hranice. ČSSD, STAN, KDU-ČSL a stejně tak TOP09 zároveň upozorňují, že je nutné, abychom dodržovali mezinárodní závazky a že bez kooperace evropských zemí není jakékoliv řešení možné. Na rozdíl od SPD, SPO či KSČM si strany současné koalice většinou uvědomují, že ČR v podstatě nebyla migrační krizí nijak zasažena (naopak komunisté tvrdí, že migrační krize stále pokračuje, přestože čísla nic takového nepotvrzují). ANO trvá na tom, že je nutné podobné situaci za každou cenu předejít (opět důsledným hlídáním vnější hranice Schengenu).
  2. Na otázku “Kolik by měla ČR přijmout uprchlíků” odpovídají některé strany velmi striktně – žádné (slovy nula, dodávají SPD). Souhlasí s nimi také ANO a SPO (ti by byli ochotní přijímat pouze křesťany). Lidovci, TOP09 i ODS odkazují na to, že v Česku může požádat o azyl každý – ignorují tak ale situaci mnoha tisíců lidí, kteří jsou aktuálně v Řecku nebo v Itálii a nemají se odsud jak dostat, pokud je jiné státy aktivně nepřijmou. Zelení i STAN zároveň připouští i humanitární rozměr situace a nutnost solidarity s potřebnými. “Bezpečnostní hledisko je pro nás na prvním místě, ale pokud je někdo v ohrožení života a projde veškerými bezpečnostními prověrkami, měli bychom mu pomoci. Zvlášť když jde o ženy s malinkými dětmi.”, říkají Starostové. Zelení zároveň i upozorňují, že ČR aktuálně má kapacity na přijetí a integraci několika tisíc lidí. Téměř všechny strany zároveň svorně odmítají kvóty, většinou s poukazem na to, že nelze nutit k pobytu v ČR lidi, kteří zde být nechtějí.
  3. Dále jsme se ptali, jakým způsobem by se přesně měla ČR angažovat v místech konfliktů – právě pomoc na místě bývá totiž často zmiňovaná jako účinná prevence migrace. Kromě ODS a Starostů neuvádějí žádné strany konkrétní čísla – Starostové citují ze závazků stanovených v Rozvojových cílech tisíciletí, které ČR zatím neplní. Velmi konkrétní představu mají překvapivě zástupci SPD Tomia Okamury, kteří odpověděli: “Vydávat bychom měli maximum možného – bohužel zemí, ze kterých se houfně migruje je mnoho a jejich problémy ČR nikdy nevyřeší – to je na spolupráci celého vyspělého světa.”, a dodávají: “Tady je gigantický dluh západoevropských zemí a USA a je načase, aby ho začaly splácet – ne vývozem destabilizace, ale budováním ekonomiky v zemích kde je největší bída.”
  4. Podporujete, aby existovala bezpečná možnost požádat o azyl mimo EU s tím, že uznaní žadatelé budou mít zajištěnu bezpečnou cestu do EU? – tak zněla naše čtvrtá otázka. Na tomto řešení se, s menšími či většími výhradami shodly téměř všechny strany – kromě SPO (“zásadně jsme proti”) bez dalšího zdůvodnění a SPD – nemáme šanci vzít do Evropy všechny ohrožené, říkají. ANO přirovnává toto řešení k tzv. australskému modelu (který ale reaguje na úplně jinou realitu a podmínky než je ta současná evropská). Komunisté ve své odpovědi tvrdí, že toto řešení již nyní funguje – což ale není pravda, žádný legální způsob jak zažádat o azyl mimo EU nyní není k dispozici.
  5. Poslední otázka směřovala na společný azylový systém EU. ANO, ODS a SPO ho zásadně odmítají a migrační politiku chtějí zachovat čistě v gesci národní vlády. TOP09, STAN, KDU-ČSL i Zelení mluví o možnosti společného evropského řešení – ale liší se v názoru na jeho parametry. Komunisté podmiňují možnost společné politiky možností “společného platového, mzdového a sociálního systému EU” (bez vysvětlení, jak by měl vypadat). SPD trvá především na dodržování Dublinských dohod (které ale odborníci označují jako nefunkční a během krize se ukázalo, že de facto není prakticky možné je při větším počtu příchozích dodržet). SPO jsou, stejně jako u předchozí otázky, “zásadně proti”.

“Na jednu stranu jsme rádi, že se mezi politickými stranami najdou napříč spektrem zleva i zprava strany, které se snaží uvažovat realisticky a nestačí jim populistická hesla. To rozhodně bereme jako jistý posun. Zároveň je ale vidět, že jim pořád chybí kontakt s realitou a znalost toho, co se opravdu děje,” komentuje výsledky ankety předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

Velmi často se třeba opakuje to, že je nutné rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. Naše otázky na ekonomickou migraci vůbec nesměřovaly – tu si stát sám dávno přísně reguluje. Stále je tady nějaká představa, že se sem nekontrolovaně hrnou lidé – to přitom není vůbec pravda, v současné chvíli jde hlavně o lidi, kteří jsou již dávno prověření a na evropské půdě, v Řecku a v Itálii, a těm někdo pomoci musí. Tohle si zjevně politici moc neuvědomují.”

Asi nepřekvapí, že nejliberálnější postoj mají Zelení a “nejpřísnější” SPO a KSČM, těsně za nimi pak Okamurovci (ti si minimálně umí připustit, že je nutné pomáhat v zemích původu). Odpovědi KSČM, SPO a SPD zároveň vykazují poměrně malou míru obeznámenosti se situací a neznalost reality i legislativního rámce (navrhování již prokazatelně nefunkčních řešení či např. neznalost azylového procesu).

TZ – “Uzavřenou” Balkánskou trasou denně projde několik desítek migrantů, Češi tam stále pomáhají

Praha/Brno/Šid, 23.1.2017 – Čeští dobrovolníci, kteří momentálně působí v Srbsku, poskytují v oficiálních táborech pomoc patnácti stovkám lidí. Situaci nyní nejvíce komplikuje počasí, venkovní teploty dosahovaly v táborech podle měření dobrovolníků na začátku ledna až -20 ⁰C, nyní okolo -5 ⁰C, ve stanech (které jsou vytápěné) bylo v noci okolo 5 ⁰C.

Díky finančním darům hlavně od malých dárců jsme mohli nakoupit kromě hygienických potřeb, které distribuujeme každý týden, i teplé oblečení. Navíc třeba čepice jsme dostali darem,” říká Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku – spolku, který české dobrovolníky koordinuje, a dodává: “Mnoho lidí také přispělo na nákup ručníků. Hodně využívaná je prádelna, kterou provozují právě Češi. Týdně vypereme okolo 300 praček plných prádla, spotřebujeme 30-40 kilo pracího prášku a 20 litrů aviváže.

Celkem čeští dobrovolníci od prosince rozdali 1 250 čepic a 268 párů rukavic v táborech Principovac a Adaševci, dalších 1 000 čepic z Čech rozdala organizace FreshResponse v Bělehradě. „Je nám tu všem sice pořádně chladno, ale naštěstí s sebou zima přinesla i sníh, který někteří obyvatelé táborů viděli poprvé, takže si ho neváhají do sytosti užít. Stavění sněhových soch a koulovačky, při kterých se kolem rozléhá nadšený smích, jsou zde na denním pořádku,“ popisuje situaci na místě koordinátorka organizace Pomáháme lidem na útěku Radka Valová. Kromě distribuce potřebných věcí se totiž dobrovolníci věnují i práci s dětmi. Momentálně také v ČR organizují dobrovolníci sbírku knih v angličtině, arabštině či fársí, aby mohli v srbském táboře udělat i knihovnu. Zájem je i o učebnice angličtiny a němčiny.

Peníze od českých dárců pomohly i v nových skupinách výuky anglického jazyka. Nakoupily se za ně sešity a psací potřeby pro budoucí studenty a fixy a učebnice angličtiny pro učitele.

“Zavřenou” Balkánskou trasou projde týdně až 250 lidí

O Balkánské trase se sice od loňského března mluví jako o “zavřené”, nicméně se i zde projevuje známý fenomén – uzavření hranic nevede k zastavení migrace, ale k rozkvětu pašeráckých služeb a převaděčských mafií. S jejich pomocí se z Řecka do Srbska dostalo od uzavření hranic přibližně 10-12 tisíc migrantů, v průměru tedy více než 50 lidí denně. Více než polovině z nich se podařilo dostat až do Rakouska nebo Německa, ale asi 7 000 z nich je v současné tvrdé zimě nuceno přežívat v Srbsku – buď v přeplněných táborech, kde působí i čeští dobrovolníci, nebo na ulicích Bělehradu, případně v lesích u severních hranic Srbska s Maďarskem.

Mnoho uprchlíků navíc stále zůstává mimo oficiální tábory a občas i mimo dosah humanitární pomoci. “Kromě nedostatečných kapacit táborů patří mezi hlavní důvody jednak strach z oficiálních kempů, strach z policie a armády – uprchlíci na své cestě zažili mnoho těžkých situací, které byly č asto spojeny právě se zásahy oficiálních úřadů a jednotek ať už v Řecku nebo Makedonii, případně Bulharsku. Dalším důvodem je zoufalství z nedostatku perspektivy a proto snaha o cestu do Evropy s pašeráky. Ti se však v oficiálních táborech hůře shánějí. Častým důvodem je také prostá neinformovanost a neochota úřadů uprchlíkům situaci vysvětlit a aktivně jim pomoci s řešením situace.” vysvětluje Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku. Na nedostačující kapacitu táborů, kde se především v létě a na podzim šířily nepříjemné nemoci a infekce, dlouhodobě upozorňují i Lékaři bez hranic “Kritická situace, která se vyhrotila s mrazy, není náhlá nebo nová. Počet uprchlíků v Srbsku je už řadu měsíců přibližně stejný, nicméně příprava na zimu nebo řešení nastalé situace neprobíhalo,” doplňuje Petrilák.

Dalším důvodem, proč někteří uprchlíci odmítají přesun do oficiálních táborů, je strach z deportace do Makedonie. “Zatím neoficiálně se mluví o řadě případů, kdy srbská policie odvezla skupinku uprchlíků z kempu na makedonské hranice, odebrala jim dočasné srbské doklady a donutila je přejit na makedonskou stranu.” popisuje Petrilák. Srbské lidskoprávní organizace odhadují, že takto bylo deportováno do Makedonie a Bulharska od září až 700 lidí. Organizace Humans Right Watch vydala v minulých dnech zprávu o násilném vracení uprchlíků z Chorvatska zpět do Srbska bez možnosti požádat o azyl na chorvatském území. Je zdokumentováno několik případů zbití a okradení uprchlíků policií na chorvatské straně hranice.

Situace v Řecku: úřady nedokáží využít peníze z EU na pomoc migrantům

Situace uprchlíků v Řecku je na mnoha místech také kritická, chybí vytápění, elektřina či dostatečná strava. Řecké úřady neumí využít zdroje, které jim uvolnila Evropská unie na pomoc migrantům a na zvládnutí humanitární krize. Z necelých 300 milionů EUR z evropského Fondu pro Azyl, migraci a integraci zatím dokázaly vyčerpat jen asi 2 %, z dalších vnitřních fondů, kde je připraveno přes 200 milionů EUR bylo zatím využito jen asi 25 %. I to je důvod, proč jsou podmínky v Řecku pro uprchlíky v tomto počasí tak nevyhovující.


TZ- Rok činnosti českých dobrovolníků

Praha, Brno 31.8. 2016 – V sobotu 3. září to bude rok, co se začali organizovat čeští dobrovolníci. Situace na hranicích evropských států se od té doby příliš nezměnila: je zde nutné pomáhat a Czech team tam stále působí. Jako připomenutí roku činnosti se v pátek 2. září v Praze uskuteční výstava věnovaná právě dobrovolníkům z ČR a dobrovolníci vyhlašují 3. září 2016 Dnem dobrých skutků. Čechů vyjelo na hranice už více než tři a půl tisíce – momentálně působí především v Srbsku.

Vernisáž fotek Czech teamu

V pátek 2.9. v 18:00 se ve sluji pro novodobé umění, Venuši ve Švehlovce na Praze 2, uskuteční vernisáž fotografií, které dokumentují všechna místa, kde čeští dobrovolníci působili. Fotografie jsou doprovázené komentáři samotných dobrovolníků. Popisují jejich motivace pomoci, činnosti, které na místě dělali, a také jejich vzkazy obyvatelům Česka. Cílem není jen poděkovat těm třem tisícům lidí, kteří v zahraničí pomáhali osobně, ale také mnoha desítkám tisícům lidí, kteří se podíleli a dále podílejí na finančních a materiálních sbírkách. “O snímky jsme poprosili právě lidi, kteří na místě sami pomáhali. A sešlo se jich stovky. Vybírali jsme takové, které ilustrují to, co si sami pamatujeme.” doplňuje Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku. Vernisáž uvede jeden z fotografů a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík. Výstava vznikla díky charitativnímu představení divadelního souboru 11:55. Tímto jim děkujeme!

Den výročí 3. září 2016 vyhlašujeme Dnem dobrých skutků!

Chceme ukázat, že pomáhat je normální – a že soucit má místo v našich životech, nejenom těch pár dní nebo týdnů na Balkáně, ale pořád, každodenně a při všech těch malých příležitostech, kdy je možné ho projevit. A také vzkázat těm, kteří nám neustále podsouvají, že pomáháme jen cizím a ne doma, že to tak není. Naopak: většina lidí, kteří vyjeli pomoci nebo přispěli, pomáhají dále i ve svém okolí,” vysvětluje Marie Heřmanová, mluvčí iniciativy Pomáháme lidem na útěku. Vyzvali jsme proto všechny, ať tento den ukáží, že empatie je bez hranic. “Udělejte dobrý skutek a pošlete nám fotku – umyjte babičce okna, navštivte domov důchodců, kupte snídani bezdomovci, jeďte na Balkán nebo zůstaňte doma s někým, kdo bude rád, že mu věnujete čas – prostě dejte vědět, že se nebojíme a nebudeme bát pomáhat. Nechceme se chlubit, chceme inspirovat.” doplňuje Heřmanová. Fotky a posty s hastagem #pomahame mohou poslat lidé na zeď události.

subotica-105

Aktuální situace na hranicích Evropy

Přestože je Balkánská trasa oficiálně uzavřena a v Řecku jsou téměř všichni uprchlíci ve státních armádních táborech, situace stále není stabilizována. Přísun nových uprchlíků na řecké ostrovy z Turecka se sice na čas zpomalil, ale nezastavil: v pondělí 29.8. připlulo přes 400 lidí, průměr je cca 100 lidí denně, což je nárůst oproti červenci, kdy průměrně připlouvalo 60 lidí denně. “Z řeckých táborů navíc přicházejí znepokojující informace o nedostatku hygienických potřeb, jídla, možnosti ubytování – někde lidé na útěku bydlí jen ve stanech na betonových deskách – i o nepřijatelném chování zaměstnanců v kempech,” dodává Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku.

V rámci relokačního programu bylo z Řecka přesunuto zatím pouze asi dva a půl tisíce lidí a oficiální registrací prošlo necelých třicet tisíc lidí s tím, že v Řecku se podle údajů UNHCR zdržuje téměř šedesát tisíc uprchlíků.

Neutěšená a beznadějná situace v Řecku i v Turecku nutí další a další uprchlíky spolupracovat s pašeráky, kteří kvůli uzavřeným a hlídaným hranicím zvýšili své ceny. Cesta z Řecka do srbského Bělehradu tak nyní stojí asi 3 000 EUR na osobu.

470bbcaf-f9bc-45b3-a4eb-d6cd75310fc3V Srbsku se v současné době zdržuje asi tři až čtyři tisíce uprchlíků. Stovky z nich jsou v Bělehradě, kde se jim snaží i přes komplikace od srbských úřadů pomáhat neziskové a dobrovolnické organizace. Na srbsko-maďarské hranici čeká na vstup do Maďarska něco přes tisíc lidí. “Vzhledem k tomu, že Maďarsko přijímá 15-30 uprchlíků denně, jsou čekací doby v řádech týdnů, navíc rodiny s dětmi mají prioritu, takže muži bez rodin téměř nemají šanci. Uprchlíci musí čekat v okolí tzv. tranzitních zón, kde jsou závislí na pomoci humanitárních organizací a dobrovolníků – zde už několik týdnů pomáhají také čeští dobrovolníci.” popisuje Petrilák. Srbsko-maďarská hranice je také hlavním místem, kde nyní působí čeští dobrovolníci. “Jenom v červenci jsme nakoupili materiální pomoc a jídlo za 10 000 Kč. Moc děkujeme všem dárcům, kteří svými pravidelnými i jednorázovými příspěvky na náš transparentní účet umožnili, že můžeme reagovat flexibilně na situaci a nakupovat, co je potřeba. Teď to bylo kromě jídla a hygienických potřeb třeba také nádobí pro dobrovolníky, aby měli v čem připravovat jídlo,” říká předsedkyně iniciativy Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

Další akce k ročnímu působení Czech teamu

Výročí připomíná i další fotografická výstava „Lidé na cestě“. Výstava bude během nadcházejícího roku putovat po moravských a českých městech, v říjnu bude mít vernisáž v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Kompletní výstavu, kterou je možné shlédnout na jejím webu www.lide-na-ceste.cz, doprovází i vydání publikace stejného jména a veřejné debaty v rámci vernisáží. Výstava připomíná, že ačkoliv uprchlíků do Evropy nyní přichází méně, neměli bychom kvůli tomu zapomínat na podmínky, v kterých se nyní ocitají, ani na příčiny, které lidi na tuto nucenou cestu z jejich domovů vedou. Součástí výstavy tak například jsou i informace o nečekaných souvislostech změny klimatu.  

Autor a terénní koordinátor Pomáháme lidem na útěku Jan Skalík říká: „Focení pro mne bylo způsobem, jak se během dnů strávených na Balkáně odreagovat. Doufám nicméně, že snímky můžou zprostředkovat zkušenost, kterou si díky pomoci uprchlíkům odnesly na tři tisíce Čechů. V Česku totiž téměř žádné uprchlíky nemáme a statistiky naznačují, že se jich lidé bojí do velké míry i kvůli tomu, že se s nimi téměř nikdy nepotkali.“  

6e1462f6-e472-476b-a12d-8edb852a087464329dd5-0eba-4d10-b468-7479620463cb

TZ: Stovky uprchlíků čekají i týdny na maďarsko-srbské hranici

subotica-106Balkánská uprchlická trasa je sice od března oficiálně uzavřená, na cestě jsou ale stále stovky lidí – jak již čeští dobrovolníci upozorňovali dříve, situace nahrává především pašerákům. Stovky lidí teď čekají především na srbsko-maďarské hranici u města Subotica. Část jich přichází z Řecka přes Makedonii, část pevninskou trasou z Turecka přes Bulharsko a srbský Dimitrovgrad. “V současné chvíli mapujeme situaci u hraničních přechodů Horgoš a Kelebija. Na místo jsme vyslali koordinátora, který dovezl také část našich sbírek a na místě zakoupil potřebné deky, spacáky a stany za peníze, které nám dárci posílají na účet”, přibližuje situaci Zuzana Lenhartová, předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku.

“Jeden kemp je přímo u hranic v Horgoši, kde je necelých 500 lidí, další v tranzitním území hraničního přechodu Kelebija (cca 200 lidí). Lidé si tam vytvořili provizorní tábor ze stanů a dek od dobrovolníků. Čekají tu totiž týdny, někteří i třeba měsíc, než projdou přes hranice. Třetím místem, kde působí mezinárodní dobrovolníci a UNHCR, je autobusové nádraží v Subotici,” popisuje Jan Zeman, koordinátor Pomáháme lidem na útěku. “Tam každý večer přijíždí autobusy z Bělehradu a čekají taxikáři, kteří uprchlíky za přemrštěnou cenu vozí těch 7 kilometrů k přechodu,” dodává Zeman.

subotica-104Už delší dobu jsme dostávali zprávy, že situace se tam zhoršuje: lidé čekají hodiny, někdy dny, nemají dostatek jídla, pitnou vodu, přístup ke zdravotní péči – a navíc k nim nepustí nikoho, kdo by byl ochotný pomoci,” vysvětluje analytik spolku Pomáháme lidem na útěku Dalimil Petrilák. Czech team se proto rozhodl vyslat na místo vlastního zástupce.

Lidé na srbsko-maďarské hranici zůstávají několik týdnů proto, že hranice je oficiálně zavřená a maďarská policie pouští do země jenom přibližně 15 – 20 lidí denně. Do tranzitních zón nemají přístup neziskové organizace (až na výjimky jako je Červený kříž) ani dobrovolníci. V Subotici je i oficiální tábor, kde průměrně přebývá okolo 300 osob. Na nádraží v Subotici přijíždí denně desítky lidí autobusy z Bělehradu a Dimitrovgradu. Také tam dobrovolníci rozdávají hygienické potřeby, deky a jídlo. Vzhledem k horkému počasí ale začíná být přežívání v těchto podmínkách náročné. Není tu ani dostatečná lékařská péče. “Někteří tu čekají už několik týdnů, další se pokouší dostat přes hranice na jiných místech, ale to je velmi nebezpečné. Jsou tu i děti bez doprovodu. Například dvanáctiletý Afghánec už se zkoušel dostat přes plot údajně šestkrát, nohy má pokousané od psů,” popisuje situaci na místě Zeman.

“S první skupinou českých dobrovolníků jsme poslali i deky, spacáky, oblečení a hračky pro děti, a také   přibližně třicet tisíc korun ze sbírek. Na místě se za to nakoupily další deky, spacáky a hlavně stany,” vypočítává Zuzana Lenhartová.subotica-105


TZ – Police vyklízí tábor v Idomeni, armádní tábory na to nejsou připraveny


Idomeni, 24. Května 2016 – Řecká policie dnes začala vyklízet provizorní uprchlický tábor u vesnice Idomeni na severu Řecka. Čeští dobrovolníci jsou stále na místě. Policie celkem plánuje do konce května odvézt do oficiálních armádních táborů přes 7 tisíc uprchlíků. Vyklízení probíhá poklidně, z kempu odjíždí přibližně pět autobusů za hodinu. Řecká policie avizovala, že proti lidem v kempu nehodlá používat násilí. Problémem ale zůstává, že armádní tábory, kam jsou uprchlíci přesouváni, nemají dostatečnou kapacitu a nesplňují základní hygienické standardy – proto uprchlíci dosud zůstávali přimo u hranic v Idomeni.

Armádní tábory, které byly otevřeny v posledních deseti dnech a kam Řekové plánují uprchlíky z Idomeni přemístit, jsou dle dobrovolníků i UNHCR v nepřijatelném stavu. Podmínky pro život v nich jsou výrazně horší než v provizorním kempu Idomeni, jak potvrzují čeští koordinátoři Pomáháme lidem na útěku, kteří nové kempy navštívili.

“V táboře Sindos, kde je již nyní přibližně 500 uprchlíků, není zavedena pitná voda. Do budov, kde mají uprchlíci bydlet, na několika místech zatéká, kolem budov jsou nebezpečné hromady kovového šrotu. Přístup k lékařské péči v těchto nových táborech je naprosto minimální, pouze několik hodin týdně. Navíc strava, poskytovaná armádou, se skládá z jednoho, stále stejného a navíc velmi nekvalitního pokrmu,” říká koordinátorka Marcela Janáčková ze spolku Pomáháme lidem na útěku.

Několik nových kempů bylo otevřeno navzdory odmítavému stanovisku UNHCR, podle kterého tábory nesplňují ani potřebné minimální standardy. “Vzhledem k tomu, že mezi uprchlíky je více než třetina dětí, považujeme podmínky v těchto nových oficiálních táborech za zcela nepřijatelné a v porovnání s provizorním kempem v Idomeni za řádově horší,” říká předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku Zuzana Lenhartová.

V oblasti poblíž makedonských hranic i po vyklizení Idomeni zůstanou další čtyři tisíce lidí. Čeští dobrovolníci budou nadále pokračovat ve vedení centrálního skladu materiální pomoci a zásobování oblasti kolem Idomeni. Před několika týdny začal Czech team dodávat potřeby také do armádních kempů.


Problémová situace v Řecku oživila pašerácké cesty do Evropy

Praha, Brno, Idomeni, 5.5.2016 – Na řecko-makedonské hranici u vesnice Idomeni stále stojí stanové město pro 10 tisíc lidí, jehož obyvatelé tráví čekáním na vysvobození z bezvýchodné situace už několikátý týden. Hranice mezi Řeckem a Makedonií se zavřela 8. března a od té doby se situace lidí uvízlých v Řecku mění spíše k horšímu. Mluví se o přesouvání lidí z improvizovaného kempu v Idomeni do armádních táborů v okolí.“Podmínky tam zatím nejsou dobré – ale i my se snažíme spolupracovat na tom, aby se zlepšily. Zůstávat v Idomeni není udržitelné, přichází stále více pašeráků a celkově to už není bezpečná a udržitelná situace,” říká koordinátorka Marcela Janáčková ze spolku Pomáháme lidem na útěku.

Celkem je nyní v Řecku 54 tisíc migrantů, z toho 8 tisíc na ostrovech. Podle dat UNHCR je zde přibližně 43 % Syřanů, 25 % Afgánců a 16 % Iráčanů, mezi další národnosti patří například Pákistánci nebo Palestinci. O jejich situaci, která je v tuto chvíli téměř bezvýchodná, se přitom příliš nemluví. Legální cestou z Řecka by pro tyto lidi bylo zažádat v Řecku o azyl, případně o zařazení do relokačního programu, v rámci kterého by mohli být převezeni do některé z členských zemí EU a tam žádat o azyl.

V praxi ale ani jedna z těchto možností příliš nefunguje – podle schváleného relokačního schématu se možnost relokace vztahuje jenom na ty, kteří mají více jak 75% šanci uspět v cílové zemi s žádostí o azyl (na základě dat Eurostatu). Do tohoto limitu se momentálně “vejdou” pouze Syřané, Eritrejci a Iráčané. Například tisíce Afghánců, pro něž je cesta domů nemožná, tak nemají jinou šanci než se pokusit zažádat o azyl v již tak přeplněném Řecku, které nestíhá žádosti zpracovávat. Jejich osudem je tedy pravděpodobně – pokud se nic nezmění – čekat v nejistotě.

Jak o relokaci, tak o azyl je navíc nově nutné žádat skrz pohovor přes Skype. “Každý uprchlík musí zavolat přes Skype na úřad, aby si domluvil schůzku s úředníkem. Úřední hodiny pro tyto objednávky jsou ale jen několikrát týdně na pár hodin, přičemž spojení často nefunguje. Termín, který šťastlivci dostanou, je také v většinou za 4-8 týdnů. K pohovoru se pak musí dostavit na úřad například do Soluně nebo Atén – což je pro lidi z Idomeni často nereálná cesta,” popisuje současnou situaci Dalimil Petrilák, analytik Pomáháme lidem na útěku, “Navíc od úvodního pohovoru to trvá v průměru 4-6 měsíců, než úředníci rozhodnou.” Celý systém je tak neefektivní a pomalý a leží na bedrech oslabeného Řecka, které samo nemá šanci situaci zvládnout. Ze slíbených 400 evropských úředníků zatím do Řecka dorazilo jen 67, z toho navíc většina na řecké ostrovy.

Čeští dobrovolníci pomáhají v Idomeni i okolí

Více než 10 tisíc z celkového počtu uprchlíků v Řecku pak stále zůstává v improvizovaném táboře v Idomeni, kde působí i čeští dobrovolníci. Mají zde na starosti centrální sklad materiální pomoci a zapojují se také do činnosti dalších dobrovolnických skupin – například do práce s dětmi, činnosti kulturního centra a školy, pomoci při základním lékařském ošetření. “Tábor v Idomeni je sice neoficiální, tedy vedený dobrovolnickými organizacemi a neziskovami. Přesto jsou zde ale lepší podmínky, než v některých oficiálních táborech, které momentálně i v blízkosti Idomeni buduje řecká vláda. Stává se, že uprchlíci čekání na hranici vzdají a odejdou do některého z těchto táborů – ale pak se vrátí sem, protože tady mají alespoň zajištěné základní životní potřeby a hygienický standard,” vysvětluje Marcela Janáčková.

Např. ve staré industriální zóně u Soluně nyní vznikly tři tábory s kapacitou 9 000 lidí.“Podle našich informací ale jsou podmínky v nich tak nevyhovující, že například UNHCR tam odmítá posílat lidi. V mnoha chybí základní lékařská péče. Nevíme tedy, kdy do nich lidé budou moci odcházet”, dodává Marcela Janáčková. “Zároveň se snažíme s těmito kempy spolupracovat, např. vybavujeme školy či kuchyně materiálem z našeho skladu. Situace pro uprchlíky v Idomeni přestává být bezpečná, je v zájmu všech, aby se podmínky v těchto oficiálních táborech co nejdříve zlepšily”, dodává.

Čeští dobrovolníci se kromě řízení centrálního skladu (kam ve spolupráci s firmou Isolit-Bravo v minulém týdnu vypravili kamion se sbírkami z České republiky) věnují i pomoci se zdravotnickou péčí. V Řecku ji zaštiťují především Lékaři bez hranic, jejich kapacity a možnosti jsou ale nedostačující. “Problémem je i dostat lidi do nemocnic, kde berou jen urgentní případy – přitom je tu hodně lidí, kteří potřebují péči – lidé s chronickými problémy, nádory, po infarktech a mrtvicích, postižené děti, lidé s vyhřezlými ploténkami nebo po úrazech. Problémem je i přístup ke gynekologické a porodní péči,” popisuje Markéta Horská, dobrovolnice a lékařka, která v Polykastru začala provozovat sklad léků, ”často chodíme do lékáren a nakupujeme léky – na tlak, na cukrovku, na srdce a podobně. Chceme se teď také více zaměřit na armádní tábory, kde je často přístup ke zdravotní péči takřka nulový.” I proto vyzýváme lékaře/lékařky, sestry a další zdravotníky, kteří mohou, aby do Řecka vyjeli pomáhat. Situace se totiž stále nelepší a mnoho lidí zdravotně strádá.

Neprůhledné a zdlouhavé legální procesy nahrávají pašerákům lidí

Situace se výrazně zhoršuje také na maďarsko-srbské hranici. Jenom v dubnu přišlo ze Srbska do Maďarska přibližně 3 200 migrantů. Většina z nich skončí v tzv. tranzitní zóně přímo na hranici (která je ale oficiálně zavřená). Kapacita těchto zón je zcela nedostačující, maďarští úředníci vyřizují žádosti přibližně 40 lidí denně, ostatní musí čekat na srbské straně hranice, kde jim není dovoleno postavit stan, nejsou zde žádné toalety ani zdroj pitné vody. Lidé v těchto podmínkách čekají někdy i dva týdny, než na ně přijde řada.

“Máme zprávy z místa, že policie a armáda se nechovají zrovna vybíravě. Plot na maďarsko-srbské hranici je navíc na řadě míst poškozen, což nahrává pašerákům nabízejícím nelegální přechod hranice. V Maďarsku zároveň operuje mnoho policistů v civilu, kteří na nádražích, ve vlacích i ve veřejném prostoru vyhledávají migranty a zatýkají je. Finsko proto například přestalo Maďarsko považovat za bezpečnou zemi, kam lze migranty v vracet v rámci dublinského systému”, říká Zuzana Lenhartová, předsedkyně Pomáháme lidem na útěku.

Místní dobrovolnické skupiny se snaží poskytovat alespoň základní pomoc, ale protože uprchlíci jsou rozptýleni na velké ploše, je to velice obtížné.



Aktuální situace v Řecku a na Balkánské trase

Idomeni, Šid, Lesbos – 29.3.2016 – Čtyři desítky Čechů pomáhaly přes velikonoční svátky v řeckém Idomeni. Na místě je už třetí týden koordinuje Jan Zeman z organizace Pomáháme lidem na útěku, stabilně zde fungoval a bude fungovat přibližně dvacetičlenný tým. “Staráme se především o centrální sklad humanitární pomoci a sbírek pro celou oblast Idomeni a okolí. Ty pak další desítky dobrovolníků – i z jiných organizací – distribuují podle potřeby v táboře. Pokud tu máme lékaře, pomáháme s poskytováním základního ošetření.” popisuje činnost Czech teamu Zeman.
Celý text

Čeští dobrovolníci pomáhají už půl roku, situace je nyní krizová hlavně v Řecku

Dnes je to přesně 6 měsíců od chvíle, kdy do Maďarska vyrazila první dobrovolnická posádka z České republiky. Shodou okolností se v ten samý den vypravila Monika Horáková na pražské Hlavní nádraží s pytlem rohlíků pro případ, že by dorazili uprchlíci z detencí. Dobrovolníci si připomínají tuto událost happeningem „Jsme tu: pomáháme a jsme vidět“.
Celý text