Prohlášení dobrovolníků k výročí vzniku Czech Teamu: #pomahame

Jsme lidé různého věku, názorů, povolání i zájmů. Spojuje nás ale jedno: myslíme si, že pomáhat lidem v nouzi je normální a správné, a proto nás situace uprchlíků tak blízko našich hranic nenechává lhostejnými. Jsou nás tisíce a často se mezi sebou ani neznáme, ale jedno víme všichni jistě: to, že se našlo tolik Češek a Čechů, kteří odmítli sedět doma a stěžovat si na politiky a rozhodli se sami pomoci, je pro nás v posledním roce tím největším úspěchem a důvodem, proč můžeme být hrdí na svou zemi.

Víme, že současná situace nemá žádné jednoduché řešení. Nejsme vítači ani sluníčkáři, někteří z nás sdílejí podobné obavy jako většina obyvatel. Rozhodli jsme se však aktivně jim předcházet. Nechceme nečinně přihlížet, ale jednat. Jsme přesvědčení o tom, že solidarita, ochota pomáhat si a schopnost se navzájem respektovat navzdory zjevným rozdílům jsou tím, co nás činí lidmi a co nás odlišuje od těch, kteří uprchlíky vyhnali z domovů.

Za uplynulý rok jsme toho viděli a zažili mnoho: pomáhali jsme lidem, kteří trpěli žízní, hladem a nemocemi a byli na smrt vyčerpaní. Stáli jsme tváří v tvář uprchlíkům, kteří byli zoufalí a někdy i agresivní. Snažili jsme se zahřát uprostřed noci promrzlé děti a uklidnit jejich vyděšené rodiče. Hledali jsme ztracené lidi v polích. Stáli jsme čelem policejním obuškům a slznému plynu, ale také jsme pomáhali policistům z mnoha zemí Evropy, které jejich vlády poslaly  často v minimálních počtu na hranice. I díky této spolupráci se často situace tam, kde byli dobrovolníci, nevyhrotila ve větší tragédii. V zimě, vedru, v dešti i v bahně jsme se snažili o jediné: abychom my domácí i ti, kteří na hranice Evropy připutovali dlouhou a nebezpečnou cestou, zůstali lidmi a podle toho se k sobě chovali. Ti z nás, kteří nemohli pomáhat za hranicemi, přispěli nemalými částkami či materiálními dary do sbírek. A podporovali ze zázemí kolegy, kteří vyjeli do terénu. Získali jsme tisíce zážitků a zkušeností a všechny nás přesvědčily o jediném: nebojíme se a nebudeme se bát pomáhat lidem v nouzi.

Nebojte se ani vy. Podejte pomocnou ruku tam, kde je to potřeba – a zdaleka to není jen na balkánských hranicích. Rozhlédněte se, překonejte strach a přidejte se k nám. Buďme lidmi – a nebojme se proto pomáhat druhým.

 

Šampony a boty míří do uprchlických táborů v Řecku. Děkujeme dárcům!

Nakupujeme a rozdáváme. Díky našim dárcům se daří sklad v Polykastru u Idomeni plnit nejenom z materiálních sbírek. Tábor v Idomeni se sice vylidňuje, ale po domluvě s řeckou stranou dodáváme i do armádních kempů. Včera jsme nakoupili třeba 330 šamponů a 398 žabek (je tu stále tepleji) – za více než 28 tisíc Kč. Míří do táborů Filipiada, Diavata, Chalkero a Alexandreia. Za dalších téměř 35 tisíc Kč ze sbírky jsme v ČR nakoupili i 60 kilo šamponů proti vším. Vzhledem k hygienickým podmínkám v táborech jsou bohužel hodně žádané – a u nás o dost levnější než v Řecku. Děkujeme vám všem, co pomáháte.P1050467DSC_0452-2DSC_0448-2
DSC_0441
DSC_0368


Vyzýváme lékařky, zdravotní sestry, porodní asistentky

IdomeniUprchlická krize v Řecku nekončí. V nejhorší situaci v táborech v okolí Idomeni jsou jako obvykle těhotné ženy a ženy po porodu, předporodní a poporodní péče na místě prakticky neexistuje. V táboře panují tragické hygienické podmínky. Ženy se vracejí do tábora pouhých několik dní po porodu s žádnou nebo nedostačující výbavou pro novorozeně. Proto vyzýváme lékařky, porodní asistentky či zdravotní sestry, aby zvážily své zapojení, dokud řecká vláda tento improvizovaný tábor nezruší. Konkrétní informace podáme na emailu petra.quirke@plnu.cz nebo na telefonu 605471465.

Photo credit: Iva Zimová